Naďa Urbánková: Táta přijde každou vteřinou

Slavnostní hostina skončila,
den potemněl a měsíc začal kvést,
poslední host už dávno řekl sbohem,
a nebyl jediný kdo dárek nepřines,
pokoj v téhle chvíli vyhlížel,
jakoby právě sem snes hračky celý svět,
jen stůl byl prázdný,
uhaslo pět svíček u jediného dortu,
před židlí na kterou nikdo neusedl,
já vím, že jsi smutný, řekla máma,
ale tak velký kluk by měl jistě pochopit,
že vlaky jezdí stále, dnem i nocí,
někdo je musí vést a kotle roztopit,
teď už je čas abys šel spát,
ať se Ti zdají dnes ty nejkrásnější sny.

Zhasila světlo však za kratičkou chvíli,
sklouzl stín z okna a slétl do zimní tmy,
zamířil přímo k železniční trati,
už z dálky zaslechl poslední motorák,
ale možná, jestli se vrací táta,
vypravili dnes právě pro něj zvláštní vlak.

Série výkřiků nočního vlaku,
prořízla zasněžený klid,
vír ocelových kol rozezněl koleje,
jakoby celý kraj chtěl rázem probudit,
nákladní vlak se stovkou vagónů,
v těch místech jakoby vypustil dech,
najednou na násep dopadl muž,
a zůstal ležet na zádech,
za chvíli vstal zvedl svůj vak,
jen krátce dokola rozhlédl se,
přitom jak sklepával z kabátu sníh,
zavolal: Hej chlapče, kdepak to jsem?
a když mu chlapec odvětil,
tu neznámý se rozesmál jakoby to byl žert,
ech co ty víš já v téhle díře žil,
může to být tak pět, možná šest let,
a když jsem odcházel řekl jsem svojí ženě,
až přijdu zpátky budeme bohatí,
tak nebo tak zdá se, že jsem se vrátil,
a to co v kapse mám to jistě neztratím,
ještě mi ukaž, kudy se jde k mlýnu,
to víš, člověk to po létech už těžko poznává.

Ale pane v celém okolí,
je tu mlýn jenom jeden,
ten kde žije můj táta máma a já,
náš táta je ale už dlouho pryč,
i když já vím dobře, že dávno domů chce,
ale má prostě důležitou práci,
víte on jezdí vlakem, on je strojvůdce,
k narozeninám dostávám od něj dárky,
dopisy mi čte máma, mě totiž není ještě šest,
posledně táta psal, že je možné,
že se k nám dostane,
ten den je právě dnes.

Tak syp honem honem domů, přikázal neznámý,
už ať jsi v posteli přikrytý peřinou,
kdyby tě táta nenašel pak jistě by se zlobil,
a já mám tušení, že přijde každou vteřinou.