Síťová rozhraní
Abyste mohli komunikovat pomocí počítačové sítě, musí nejprve jádro operačního systému síťová zařízení (síťové karty) rozpoznat. Pak teprve může poskytnout jednotné rozhraní pro jejich ovládání a snadné využívání dalším (spuštěným) programům.
Obsah
Moduly
S nejrůznějšími zařízeními komunikuje jádro pomocí tzv. ovladačů, které jsou obvykle realizovány jako moduly. Pokud je síťová karta připojena přes PCI sběrnici, není potřeba modulu předávat další informace, protože si všechny dokáže zjistit sám (zkuste použít příkaz lspci
, který vypíše seznam zařízení připojených na PCI sběrnici, případně lspci -v
pokud se chcete dozvědět podrobnější informace). V případě ISA karet je obvykle potřeba ovladači (modulu) sdělit alespoň I/O adresu.
Moduly lze do jádra zavést ručně příkazem modprobe
nebo nechat jádro zavést modul automaticky. Automatické zavedení funguje tak, že pokud se pokusíte pracovat se zařízením, které jádro nezná, zavede se podle předem dané asociace určitý modul. Tyto asociace jsou zapsány v souboru /etc/modprobe.conf
(v jádrech 2.4.x a starších v souboru /etc/modules.conf
).
Výběr modulu
Pokud sami nevíte, jaký modul ke kartě potřebujete, musíte se buď spolehnout na instalační program distribuce vašeho Linuxu (tj. karta musí být přítomna už během instalace) nebo použít nějaký automatický nástroj, který provede autodetekci a zapíše do souboru jména zařízení a k nim příslušné moduly (v distribuci Red Hat Linux nebo Fedora je to program kudzu, který se implicitně spouští při startu systému, ale můžete ho spustit i ručně). Automatické nástroje zjistí identifikaci zařízení (zkuste příkaz lspci -n
, který vypíše pořadě číslo sběrnice, číslo zařízení, typ zařízení (Class), kód výrobce a zařízení) a v tabulce /lib/modules/2.6.x-y.z/modules.pcimap<CODE> si najdou ovladač, který takové zařízení dokáže obsluhovat. Číslo 2.6.x-y.z je číslo verze právě používaného jádra (lze zobrazit např. příkazem <CODE>uname -r
). Zjištěné asociace mezi zařízením a potřebným modulem zapíše automatický nástroj do již zmíněného souboru /etc/modprobe.conf
.
Poslední možností je zkusit zavést moduly ručně příkazem modprobe
. Seznam modulů najdete v adresáři /lib/modules/2.6.x-y.z/kernel/drivers/net
.
Předávání parametrů modulům
V případě PCI karet 3Com (3C900, 3C905 atp.) je používán modul 3c59x nebo 3c900. PCI karty NE2000 kompatibilní jsou ovládány modulem ne2k-pci. Síťové PCI karty s čipem Realtek obsluhuje ovladač 8139too, 8139cp nebo 8139, na základních deskách SiS bývají integrovány karty, ke kterým přísluší ovladač sis900. Následující příklad demonstruje obsah souboru /etc/modprobe.conf, který zajistí automatické zavedení zmíněných modulů v případě potřeby (předpokládá, že v počítači jsou vloženy 2 síťové karty na PCI sběrnici - jedna 3Com a druhá NE2000 kompatibilní):
alias eth0 3c59x alias eth1 ne2k-pci
Máte-li v počítači ISA kartu (NE2000 kompatibilní), která je nastavena na port 0x300, vypadalo by to asi takhle:
alias eth0 ne options ne io=0x300
Pokud si údajem o I/O adrese nejste jisti, můžete zkusit modul zavést s příslušným parametrem z příkazového řádku. V případě úspěchu vypíše ovladač podrobné informace na konzoli nebo je uvidíte po zadání příkazu dmesg (příkaz vypíše obsah bufferu zpráv jádra, které jsou zapisovány do logovacích souborů v adresáři /var/log
). Seznam rozpoznaných síťových rozhraní jádro zveřejňuje také v souboru /proc/net/dev
. Příkaz, který zkusí zavést modul očekávající NE2000 kompatibilní ISA kartu na I/O adrese 300h by pak vypadal takto:
modprobe ne io=0x300
Ovladač ISA karty potřebuje k úspěšné detekci karty jako nápovědu I/O adresu, na kterou je karta nastavena, protože náhodné zápisy na porty kvůli autodetekci mohou vést k zatuhnutí celého počítače. Samotná karta se musí na tento port nastavit ručně jumpery nebo speciálním programem od jejího výrobce. Přerušení není u tohoto ovladače obvykle potřeba zadávat. Pokud byste chtěli zjistit kompletní seznam všech přípustných parametrů modulu ne
, použijte příkaz (výstupem je seznam parametrů, očekávaná hodnota – např. int
je celé číslo a jejich krátký popis):
modinfo -p ne
Konfigurace TCP/IP
Ve Fedoře nebo Red Hat Enterprise Linuxu (a jeho klonech) je konfigurace síťových karet záležitostí zápisu potřebných údajů do souborů v adresáři /etc/sysconfig/network-scripts<CODE>. Jejich obsah je demonstrován níže (rozhraní <CODE>eth0
bude dále považováno za vnější, tj. počítač je pomocí něho připojen k Internetu a rozhraní eth1
je vnitřním rozhraním, za kterým je vnitřní síť):
$ cat /etc/sysconfig/network-scripts/ifcfg-eth0 DEVICE=eth0 ONBOOT=yes BOOTPROTO=static IPADDR=123.123.123.1 NETMASK=255.255.255.252 GATEWAY=123.123.123.2
$ cat /etc/sysconfig/network-scripts/ifcfg-eth1 DEVICE=eth1 ONBOOT=yes BOOTPROTO=static IPADDR=10.0.0.1 NETMASK=255.255.255.0
Jméno počítače
Součástí správné konfigurace síťového subsystému je i nastavení vlastního jména počítače. Jméno se nastavuje i vypisuje pomocí příkazu hostname, můžete ho vidět i ve výstupu příkazu uname -a
. Pokud vypsané jméno nesouhlasí se zamýšleným jménem počítače (tj. jméno včetně domény), doplňte ho do souboru /etc/sysconfig/network
do proměnné HOSTNAME
, což zajistí jeho automatické nastavení při startu počítače (jednoduše se spustí již zmíněný program hostname s parametrem plného jména počítače včetně domény).
$ cat /etc/sysconfig/network NETWORKING=yes HOSTNAME=monkey.domena.cz
Lokální seznam jmen a IP adres
Neměli bychom zapomenou i na správný obsah souboru /etc/hosts
. Kromě adresy 127.0.0.1 by v něm mělo být uvedeno i vlastní jméno počítače a jeho vlastní IP adresa (může to být i adresa vnitřního IP rozhraní). Na správný obsah tohoto souboru se často zapomíná, i když to může znamenat nefunkčnost některých programů (např. sendmail nebo WWW server Apache pak nerozpozná jméno počítače).
$ cat /etc/hosts 127.0.0.1 localhost.localdomain localhost 10.0.0.1 monkey.domena.cz monkey
V souboru je vždy od kraje řádku IP adresa, pak plné jméno včetně domény a pak seznam zkrácených jmen (přezdívek) počítače. Vše je odděleno mezerami. Někdy se z čistě praktických důvodů vyplní soubor takto:
$ cat /etc/hosts 127.0.0.1 monkey.domena.cz monkey localhost.localdomain localhost
Počítač ve funkci routeru
Pokud má váš server pracovat jako router (tj. bude používat více síťových karet), musí být povoleno předávání datagramů z jednoho síťového rozhraní na druhé. Při startu jsou tyto údaje čteny ze souboru /etc/sysctl.conf
(příkaz sysctl -p
přečte údaje ze souboru a zapíše je do jádra podobně, jak je uvedeno níže můžete ho spustit i ručně), kde by měl být řádek:
net.ipv4.ip_forward = 1
Chcete-li povolit ip_forward ručně, použijte příkaz:
echo 1 > /proc/sys/net/ipv4/ip_forward
Výpis nastavení sítě
Restart sítě a kontrolu jejího nastavení můžete provést příkazy (ifconfig
zobrazuje síťová rozhraní, route
vypisuje routovací tabulku a parametr -n<CODE> zajišťuje výpis v podobě IP adres bez převodu na doménová jména):
/etc/init.d/network restart ifconfig # kontrola rozhraní a jejich IP adres, masek route -n # kontrola routovací tabulky cat /proc/sys/net/ipv4/ip_forward # je zapnutý ip_forward? (musí vypsat číslo 1)