Síťová rozhraní: Porovnání verzí

Z Milan Kerslager
Přejít na: navigace, hledání
(Založení článku)
 
m (Fix)
 
(Není zobrazeno 15 mezilehlých verzí od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
Abyste mohli komunikovat pomocí počítačové sítě, musí nejprve jádro operačního systému síťová zařízení (síťové karty) rozpoznat. Pak teprve může poskytnout jednotné rozhraní pro jejich ovládání a snadné využívání dalším (spuštěným) programům.  
+
V současných distribucích (RHEL7, Fedora 23) je konfigurace síťových rozhraní otázkou pouhého vyplnění potřebných údajů, protože odpadají starosti s ovladači. Jádro obvykle obsahuje všechny potřebné ovladače, které jsou automaticky aktivovány podle zjištěných připojených zařízení. Ovladače proto není potřeba shánět a instalovat (jak je obvyklé v MS Windows).
  
== Moduly ==
+
== Schéma sítě ==
 +
Nastavení sítě vychází z tohoto obrázku:
  
S nejrůznějšími zařízeními komunikuje jádro pomocí tzv. ovladačů, které jsou obvykle realizovány jako moduly. Pokud je síťová karta připojena přes PCI sběrnici, není potřeba modulu předávat další informace, protože si všechny dokáže zjistit sám (zkuste použít příkaz <CODE>lspci</CODE>, který vypíše seznam zařízení připojených na PCI sběrnici, případně <CODE>lspci&nbsp;-v</CODE> pokud se chcete dozvědět podrobnější informace). V případě ISA karet je obvykle potřeba ovladači (modulu) sdělit alespoň I/O adresu.
+
                                      jmeno: router.firma.cz
 +
lokální síť                          +-------------------+
 +
<------------------------------------| eth1  Linux  eth0 |-------> Internet
 +
                        |            +-------------------+
 +
                        |              eth0:  123.123.123.1/255.255.255.252
 +
                    +-------+          eth1:  10.0.0.1/255.255.255.0
 +
                    | PC01  |          GW:    123.123.123.2 (u providera)
 +
                    +-------+
 +
                  jmeno: pc01.firma.cz
 +
                  MAC:  00:60:08:7B:C9:77
 +
                  IP:    10.0.0.3
 +
                  MASK:  255.255.255.0
 +
                  GW:    10.0.0.1
  
Moduly lze do jádra zavést ručně příkazem <CODE>modprobe</CODE> nebo nechat jádro zavést modul automaticky. Automatické zavedení funguje tak, že pokud se pokusíte pracovat se zařízením, které jádro nezná, zavede se podle předem dané asociace určitý modul. Tyto asociace jsou zapsány v souboru <CODE>/etc/modprobe.conf</CODE> (v jádrech 2.4.x a starších v souboru <CODE>/etc/modules.conf</CODE>).
+
== Konfigurace TCP/IP ==
 
+
Konfigurace TCP/IP zahrnuje nastavení IP adresy, masky sítě, brány a IP adres pro DNS server. Lze ji provést pomocí konfiguračních nástrojů nebo ručně.
=== Výběr modulu ===
 
 
 
Pokud sami nevíte, jaký modul ke kartě potřebujete, musíte se buď spolehnout na instalační program distribuce vašeho Linuxu (tj. karta musí být přítomna už během instalace) nebo použít nějaký automatický nástroj, který provede autodetekci a zapíše do souboru jména zařízení a k nim příslušné moduly (v distribuci Red Hat Linux nebo Fedora je to program kudzu, který se implicitně spouští při startu systému, ale můžete ho spustit i ručně). Automatické nástroje zjistí identifikaci zařízení (zkuste příkaz <CODE>lspci&nbsp;-n</CODE>, který vypíše pořadě číslo sběrnice, číslo zařízení, typ zařízení (Class), kód výrobce a zařízení) a v tabulce <CODE>/lib/modules/2.6.x-y.z/modules.pcimap<CODE> si najdou ovladač, který takové zařízení dokáže obsluhovat. Číslo 2.6.x-y.z je číslo verze právě používaného jádra (lze zobrazit např. příkazem <CODE>uname&nbsp;-r</CODE>). Zjištěné asociace mezi zařízením a potřebným modulem zapíše automatický nástroj do již zmíněného souboru <CODE>/etc/modprobe.conf</CODE>.
 
  
Poslední možností je zkusit zavést moduly ručně příkazem <CODE>modprobe</CODE>. Seznam modulů najdete v adresáři <CODE>/lib/modules/2.6.x-y.z/kernel/drivers/net</CODE>.
+
=== Nastavení v GUI ===
 +
V GUI (grafické uživatelské rozhraní) je obvykle k dispozici ikona se symbolem počítače, která slouží pro nastavení pomocí aplikace NetworkManager. Nastavení je intuitivní.
  
=== Předávání parametrů modulům ===
+
=== Nastavení v textovém rozhraní ===
 +
V příkazovém řádku lze požít nástroj <code>nmtui</code>, který je v balíčku <code>NetworkManager-tui</code> (RHEL7). Aplikaci ovládáme myší nebo klávesami TAB (přeskok na následující položku), šipkami, Enter a mezerníkem (pro přepínače).
  
V případě PCI karet 3Com (3C900, 3C905 atp.) je používán modul 3c59x nebo 3c900. PCI karty NE2000 kompatibilní jsou ovládány modulem ne2k-pci. Síťové PCI karty s čipem Realtek obsluhuje ovladač 8139too, 8139cp nebo 8139, na základních deskách SiS bývají integrovány karty, ke kterým přísluší ovladač sis900. Následující příklad demonstruje obsah souboru /etc/modprobe.conf, který zajistí automatické zavedení zmíněných modulů v případě potřeby (předpokládá, že v počítači jsou vloženy 2 síťové karty na PCI sběrnici - jedna 3Com a druhá NE2000 kompatibilní):
+
yum -y install NetworkManager-tui
 +
nmtui
  
alias eth0 3c59x
+
=== Ruční nastavení ===
alias eth1 ne2k-pci
+
Ve Fedoře nebo RHEL (a jeho klonech CentOS apod.) je konfigurace síťových karet zapisána do souborů v adresáři <CODE>/etc/sysconfig/network-scripts</CODE>. Jejich obsah je demonstrován níže (rozhraní <CODE>eth0</CODE> bude dále považováno za vnější, tj. počítač je pomocí něho připojen k Internetu a rozhraní <CODE>eth1</CODE> je vnitřním rozhraním, za kterým je vnitřní síť):
 
 
Máte-li v počítači ISA kartu (NE2000 kompatibilní), která je nastavena na port 0x300, vypadalo by to asi takhle:
 
 
 
alias eth0 ne
 
options ne io=0x300
 
 
 
Pokud si údajem o I/O adrese nejste jisti, můžete zkusit modul zavést s příslušným parametrem z příkazového řádku. V případě úspěchu vypíše ovladač podrobné informace na konzoli nebo je uvidíte po zadání příkazu dmesg (příkaz vypíše obsah bufferu zpráv jádra, které jsou zapisovány do logovacích souborů v adresáři <CODE>/var/log</CODE>). Seznam rozpoznaných síťových rozhraní jádro zveřejňuje také v souboru <CODE>/proc/net/dev</CODE>. Příkaz, který zkusí zavést modul očekávající NE2000 kompatibilní ISA kartu na I/O adrese 300h by pak vypadal takto:
 
 
 
modprobe ne io=0x300
 
 
 
Ovladač ISA karty potřebuje k úspěšné detekci karty jako nápovědu I/O adresu, na kterou je karta nastavena, protože náhodné zápisy na porty kvůli autodetekci mohou vést k zatuhnutí celého počítače. Samotná karta se musí na tento port nastavit ručně jumpery nebo speciálním programem od jejího výrobce. Přerušení není u tohoto ovladače obvykle potřeba zadávat. Pokud byste chtěli zjistit kompletní seznam všech přípustných parametrů modulu <CODE>ne</CODE>, použijte příkaz (výstupem je seznam parametrů, očekávaná hodnota &ndash; např. <CODE>int</CODE> je celé číslo a jejich krátký popis):
 
 
 
modinfo -p ne
 
 
 
== Konfigurace TCP/IP ==
 
 
 
Ve Fedoře nebo Red Hat Enterprise Linuxu (a jeho klonech) je konfigurace síťových karet záležitostí zápisu potřebných údajů do souborů v adresáři <CODE>/etc/sysconfig/network-scripts<CODE>. Jejich obsah je demonstrován níže (rozhraní <CODE>eth0</CODE> bude dále považováno za vnější, tj. počítač je pomocí něho připojen k Internetu a rozhraní <CODE>eth1</CODE> je vnitřním rozhraním, za kterým je vnitřní síť):
 
  
 
  $ cat /etc/sysconfig/network-scripts/ifcfg-eth0
 
  $ cat /etc/sysconfig/network-scripts/ifcfg-eth0
Řádka 51: Řádka 47:
 
  IPADDR=10.0.0.1
 
  IPADDR=10.0.0.1
 
  NETMASK=255.255.255.0
 
  NETMASK=255.255.255.0
 +
 +
Pokud je rozhraní konfigurováno pomocí DHCP, je zápis o něco jednodušší:
 +
 +
$ cat /etc/sysconfig/network-scripts/ifcfg-eth0
 +
DEVICE=eth0
 +
ONBOOT=yes
 +
BOOTPROTO=dhcp
  
 
=== Jméno počítače ===
 
=== Jméno počítače ===
 +
Součástí správné konfigurace síťového subsystému je i nastavení vlastního jména počítače. Jméno se nastavuje i vypisuje pomocí příkazu <CODE>hostname</CODE>. Jméno se vypisuje též ve výstupu příkazu <CODE>uname&nbsp;-a</CODE>. Pokud vypsané jméno nesouhlasí se zamýšleným jménem počítače (tj. jméno včetně domény), doplňte ho do souboru <CODE>/etc/hostname</CODE>, což zajistí jeho automatické nastavení při startu počítače (je spuštěn program hostname s parametrem plného jména počítače včetně domény).
  
Součástí správné konfigurace síťového subsystému je i nastavení vlastního jména počítače. Jméno se nastavuje i vypisuje pomocí příkazu hostname, můžete ho vidět i ve výstupu příkazu <CODE>uname&nbsp;-a</CODE>. Pokud vypsané jméno nesouhlasí se zamýšleným jménem počítače (tj. jméno včetně domény), doplňte ho do souboru <CODE>/etc/sysconfig/network</CODE> do proměnné <CODE>HOSTNAME</CODE>, což zajistí jeho automatické nastavení při startu počítače (jednoduše se spustí již zmíněný program hostname s parametrem plného jména počítače včetně domény).
+
  $ cat /etc/hostname
 
+
  router.firma.cz
  $ cat /etc/sysconfig/network
 
NETWORKING=yes
 
  HOSTNAME=monkey.domena.cz
 
  
 
=== Lokální seznam jmen a IP adres ===
 
=== Lokální seznam jmen a IP adres ===
 +
Neměli bychom zapomenou i na správný obsah souboru <CODE>/etc/hosts</CODE>. Kromě adresy pro rozhraní loopback v něm mohou být uvedeny i další IP adresy a jména podle uvážení.
  
Neměli bychom zapomenou i na správný obsah souboru <CODE>/etc/hosts</CODE>. Kromě adresy 127.0.0.1 by v něm mělo být uvedeno i vlastní jméno počítače a jeho vlastní IP adresa (může to být i adresa vnitřního IP rozhraní). Na správný obsah tohoto souboru se často zapomíná, i když to může znamenat nefunkčnost některých programů (např. sendmail nebo WWW server Apache pak nerozpozná jméno počítače).
+
$ cat /etc/hosts
 +
127.0.0.1   localhost localhost.localdomain localhost4 localhost4.localdomain4
 +
::1        localhost localhost.localdomain localhost6 localhost6.localdomain6
  
$ cat /etc/hosts
+
V souboru je vždy od kraje řádku IP adresa, a pak seznam jmen počítače. Vše je odděleno mezerami. V příkladu výše jsou na prvním řádku záznamy pro IPv4 adresu a na druhém řádku záznamy pro IPv6 adresu rozhraní loopback.
127.0.0.1  localhost.localdomain localhost
 
10.0.0.1  monkey.domena.cz monkey
 
  
V souboru je vždy od kraje řádku IP adresa, pak plné jméno včetně domény a pak seznam zkrácených jmen (přezdívek) počítače. Vše je odděleno mezerami. Někdy se z čistě praktických důvodů vyplní soubor takto:
+
== Výpis nastavení sítě ==
 +
Pro výpis nastavení sítě použijeme následující příkazy (popořadě výpis nastavení síťových rozhraní, výpis směrovací tabulky a výpis nastavení resolveru, tj. nastavení adresy DNS serverů):
  
  $ cat /etc/hosts
+
  ip addr show
127.0.0.1  monkey.domena.cz monkey localhost.localdomain localhost
+
ip route show
 +
cat /etc/resolv.conf
  
== Počítač ve funkci routeru ==
+
Pokud je nainstalován balíček <code>net-tools</code>, jsou k dipozici i starší varianty příkazů:
  
Pokud má váš server pracovat jako router (tj. bude používat více síťových karet), musí být povoleno předávání datagramů z jednoho síťového rozhraní na druhé. Při startu jsou tyto údaje čteny ze souboru <CODE>/etc/sysctl.conf</CODE> (příkaz <CODE>sysctl&nbsp;-p</CODE> přečte údaje ze souboru a zapíše je do jádra podobně, jak je uvedeno níže &nbsp; můžete ho spustit i ručně), kde by měl být řádek:
+
ifconfig
 +
route -n
  
net.ipv4.ip_forward = 1
+
== Restart sítě ==
 +
Obnovení nastavení sítě lze z příkazového řádku vynutit příkazem:
  
Chcete-li povolit ip_forward ručně, použijte příkaz:
+
systemctl restart network
  
echo 1 > /proc/sys/net/ipv4/ip_forward
+
Jednotlivě lze síťová zařízení nastavovat a rušit pomocí skriptů <CODE>ifup</CODE> a <CODE>ifdown</CODE>:
  
== Výpis nastavení sítě ==
+
ifdown eth0
 +
ifup eth0
  
Restart sítě a kontrolu jejího nastavení můžete provést příkazy (<CODE>ifconfig</CODE> zobrazuje síťová rozhraní, <CODE>route</CODE> vypisuje routovací tabulku a parametr <CODE>-n<CODE> zajišťuje výpis v podobě IP adres bez převodu na doménová jména):
+
=== Starší systémy ===
 +
Před verzí RHEL7 byl pro restart sítě používán příkaz:
  
 
  /etc/init.d/network restart
 
  /etc/init.d/network restart
ifconfig                          # kontrola rozhraní a jejich IP adres, masek
+
 
route -n                          # kontrola routovací tabulky
+
== Reference ==
cat /proc/sys/net/ipv4/ip_forward  # je zapnutý ip_forward? (musí vypsat číslo 1)
+
<references />
 +
 
 +
[[Kategorie:Síťové služby v Linuxu]]

Aktuální verze z 19. 3. 2016, 18:41

V současných distribucích (RHEL7, Fedora 23) je konfigurace síťových rozhraní otázkou pouhého vyplnění potřebných údajů, protože odpadají starosti s ovladači. Jádro obvykle obsahuje všechny potřebné ovladače, které jsou automaticky aktivovány podle zjištěných připojených zařízení. Ovladače proto není potřeba shánět a instalovat (jak je obvyklé v MS Windows).

Schéma sítě

Nastavení sítě vychází z tohoto obrázku:

                                     jmeno: router.firma.cz
lokální síť                          +-------------------+
<------------------------------------| eth1  Linux  eth0 |-------> Internet
                        |            +-------------------+
                        |              eth0:  123.123.123.1/255.255.255.252
                    +-------+          eth1:  10.0.0.1/255.255.255.0
                    | PC01  |          GW:    123.123.123.2 (u providera)
                    +-------+
                  jmeno: pc01.firma.cz
                  MAC:   00:60:08:7B:C9:77
                  IP:    10.0.0.3
                  MASK:  255.255.255.0
                  GW:    10.0.0.1

Konfigurace TCP/IP

Konfigurace TCP/IP zahrnuje nastavení IP adresy, masky sítě, brány a IP adres pro DNS server. Lze ji provést pomocí konfiguračních nástrojů nebo ručně.

Nastavení v GUI

V GUI (grafické uživatelské rozhraní) je obvykle k dispozici ikona se symbolem počítače, která slouží pro nastavení pomocí aplikace NetworkManager. Nastavení je intuitivní.

Nastavení v textovém rozhraní

V příkazovém řádku lze požít nástroj nmtui, který je v balíčku NetworkManager-tui (RHEL7). Aplikaci ovládáme myší nebo klávesami TAB (přeskok na následující položku), šipkami, Enter a mezerníkem (pro přepínače).

yum -y install NetworkManager-tui
nmtui

Ruční nastavení

Ve Fedoře nebo RHEL (a jeho klonech CentOS apod.) je konfigurace síťových karet zapisána do souborů v adresáři /etc/sysconfig/network-scripts. Jejich obsah je demonstrován níže (rozhraní eth0 bude dále považováno za vnější, tj. počítač je pomocí něho připojen k Internetu a rozhraní eth1 je vnitřním rozhraním, za kterým je vnitřní síť):

$ cat /etc/sysconfig/network-scripts/ifcfg-eth0
DEVICE=eth0
ONBOOT=yes
BOOTPROTO=static
IPADDR=123.123.123.1
NETMASK=255.255.255.252
GATEWAY=123.123.123.2
$ cat /etc/sysconfig/network-scripts/ifcfg-eth1
DEVICE=eth1
ONBOOT=yes
BOOTPROTO=static
IPADDR=10.0.0.1
NETMASK=255.255.255.0

Pokud je rozhraní konfigurováno pomocí DHCP, je zápis o něco jednodušší:

$ cat /etc/sysconfig/network-scripts/ifcfg-eth0
DEVICE=eth0
ONBOOT=yes
BOOTPROTO=dhcp

Jméno počítače

Součástí správné konfigurace síťového subsystému je i nastavení vlastního jména počítače. Jméno se nastavuje i vypisuje pomocí příkazu hostname. Jméno se vypisuje též ve výstupu příkazu uname -a. Pokud vypsané jméno nesouhlasí se zamýšleným jménem počítače (tj. jméno včetně domény), doplňte ho do souboru /etc/hostname, což zajistí jeho automatické nastavení při startu počítače (je spuštěn program hostname s parametrem plného jména počítače včetně domény).

$ cat /etc/hostname
router.firma.cz

Lokální seznam jmen a IP adres

Neměli bychom zapomenou i na správný obsah souboru /etc/hosts. Kromě adresy pro rozhraní loopback v něm mohou být uvedeny i další IP adresy a jména podle uvážení.

$ cat /etc/hosts
127.0.0.1   localhost localhost.localdomain localhost4 localhost4.localdomain4
::1         localhost localhost.localdomain localhost6 localhost6.localdomain6

V souboru je vždy od kraje řádku IP adresa, a pak seznam jmen počítače. Vše je odděleno mezerami. V příkladu výše jsou na prvním řádku záznamy pro IPv4 adresu a na druhém řádku záznamy pro IPv6 adresu rozhraní loopback.

Výpis nastavení sítě

Pro výpis nastavení sítě použijeme následující příkazy (popořadě výpis nastavení síťových rozhraní, výpis směrovací tabulky a výpis nastavení resolveru, tj. nastavení adresy DNS serverů):

ip addr show
ip route show
cat /etc/resolv.conf

Pokud je nainstalován balíček net-tools, jsou k dipozici i starší varianty příkazů:

ifconfig
route -n

Restart sítě

Obnovení nastavení sítě lze z příkazového řádku vynutit příkazem:

systemctl restart network

Jednotlivě lze síťová zařízení nastavovat a rušit pomocí skriptů ifup a ifdown:

ifdown eth0
ifup eth0

Starší systémy

Před verzí RHEL7 byl pro restart sítě používán příkaz:

/etc/init.d/network restart

Reference