RAID v Linuxu

Z Milan Kerslager
Přejít na: navigace, hledání

RAID (Redundant Array of Inexpensive Disks) je metoda, jak zvýšit výkon diskového systému nebo bezpečnost na disku uložených dat bez extrémních pořizovacích nákladů. Patří všude tam, kde je výpadek disku nebo dokonce ztráta dat nepřípustná. Typické nasazení jsou servery v počítačových sítích a místa, kde i malý výpadek přináší velké ekonomické ztráty.

Úrovně RAID

Úrovně RAID se liší různou úrovní zabezpečení dat a výkonností. V praxi se nepoužívají všechny definované úrovně, ale jen ty nejvýhodnější. Podrobné informace najdete například na adrese http://cs.wikipedia.org/wiki/RAID.

RAID 0 (disk striping)

RAID 0 není vlastně žádný RAID. Zajišťuje pouze zvýšení výkonu paralelním provozováním více disků. Pole může být lineární (disky jsou jakoby spojeny za sebou) nebo prokládaná (kapacita je rozdělena na bloky, které se střídají – např. všechny liché na prvním a všechny sudé na druhém disku). Veškerá kapacita je určena pro ukládání dat (žádný prostor pro bezpečnostní informace). Pole má velikost 100% celkové kapacity. Při výpadku disku jsou data ztracena.

RAID 1 (disk mirroring)

RAID 1 je nejstarší používaná metoda zabezpečení dat. V počítači jsou dva stejně velké disky a oba provádějí všechny požadované operace. Rychlost zápisu proto klesá na 1/2 (musí se zapsat na oba disky). Naopak rychlost čtení může být v ideálním případě dvojnásobná (z každého disku je potřeba přečíst jen 1/2 dat). Pole má velikost 50% celkové kapacity. Při výpadku disku z pole 2 disků je dále používán pouze zbývající disk a data nejsou dotčena. Vypadlý disk je však potřeba co nejrychleji nahradit, protože data už nejsou chráněna.

RAID 5

Bezpečnostní informace o paritě se ukládá rozprostřeně na všechny disky v poli, takže nedochází k přetěžování některého z disků. Zabezpečovací informace zabírají kapacitu jednoho z použitých disků. Minimální počet disků je 3. Pomocí zabezpečovací informace lze dopočítat ztracená data z 1 vypadlého disku. Výsledná kapacita je rovná součtu kapacity všech disků bez jednoho, takže s počtem disků se režie zmenšuje. Vypadlý disk je však potřeba co nejrychleji nahradit, protože data už nejsou chráněna.

RAID 6

RAID 6 je obdoba RAID 5, zabezpečovací informace jsou rozprostřeny po všech discích a zabírají kapacitu 2 disků. Pole je tak odolné vůči výpadku 2 disků. Při výpadku jednoho disku jsou tedy data po dobu rekonstrukce pole stále chráněna.

RAID 10

Označuje se jako RAID 1+0. Zrcadlené disky jsou tedy spojeny do 1 výsledného pole. Pole vyniká vysokou rychlostí čtení.

Administrace RAIDu v Linuxu

RAID pole lze v Linuxu vytvářet pomocí MD subsystému. Pro administraci RAID polí slouží v Linux příkaz mdadm.

Stav pole

Jádro Linuxu udržuje informace o aktuálním stavu MD subsystému v souboru /proc/mdstat. Pokud jsou v poli všechny disky, je pole funkční. V případě výpadku disku mluvíme o degradovaném RAID poli. Při vložení disku zpět do pole dojde k rekonstrukci chybějících dat (neplatí u RAID 0).

V níže uvedeném příkladu je v systému pole RAID 0, které se skládá ze dvou disků (sda1 a hda1). Pole je plně funkční (oba disku jsou ve stavu U jako up).

$ cat /proc/mdstat
Personalities : [raid1]
md0 : active raid1 sda1[0] hda1[1]
      19542976 blocks [2/2] [UU]

unused devices: <none>

Detaily o aktivních polích je možné uložit do konfiguračního souboru pomocí příkazu:

echo DEVICE partitions > /etc/mdadm.conf
mdadm --detail --scan >> /etc/mdadm.conf

Oddíly pro RAID

Pole RAID se obvykle sestavuje s oddílů. Pokud jsou oddíly, ze kterých je RAID pole sestaveno, označeny číselným identifikátorem fd (typ Linux raid autodetect), mohou být při startu jádra automaticky sestaveny (což je důležité v případě, že kořenový souborový systém také na RAID poli). V takovém případě ale musí být příslušné moduly přítomny v initrd obrazu, který jádro používá při svém zavedení do paměti počítače při startu systému.

V následujícím příkladu jsou vždy 1. a 3. oddíl na pevném disku /dev/hda a /dev/sda určen pro sestavení RAID pole:

$ fdisk -l /dev/hda

Disk /dev/hda: 120.0 GB, 120060444672 bytes
255 heads, 63 sectors/track, 14596 cylinders
Units = cylindry of 16065 * 512 = 8225280 bytes

 Zařízení Boot      Start         End      Blocks   Id  System
/dev/hda1   *           1        2433    19543041   fd  Linux raid autodetect
/dev/hda2            2434        2677     1959930   82  Linux swap / Solaris
/dev/hda3            2678       14593    95715270   fd  Linux raid autodetect
$ fdisk -l /dev/sda

Disk /dev/sda: 120.0 GB, 120060444672 bytes
255 heads, 63 sectors/track, 14596 cylinders
Units = cylindry of 16065 * 512 = 8225280 bytes

 Zařízení Boot      Start         End      Blocks   Id  System
/dev/sda1   *           1        2433    19543041   fd  Linux raid autodetect
/dev/sda2            2434        2677     1959930   82  Linux swap / Solaris
/dev/sda3            2678       14593    95715270   fd  Linux raid autodetect

Vytvoření pole

Pole se vytváří vždy v degradovaném stavu (neplatí pro RAID 0), takže okamžitě po vytvoření je zahájena rekonstrukce pole. Parametr -l určuje typ RAID pole (0, 1, 5, 6 apod.), parametr -n určuje počet prvků pole. Jednotlivé prvky pole musí být poté vyjmenovány:

# vytvoření RAID 0
mdadm -C /dev/md1 -l0 -n2 /dev/hda3 /dev/sda3
# vytvoření RAID 1
mdadm -C /dev/md1 -l1 -n2 /dev/hda3 /dev/sda3
# vytvoření RAID 5
mdadm -C /dev/md1 -l5 -n3 /dev/hda3 /dev/sda3 /dev/sdb3

Pokud při vytvoření pole nedodáme všechny potřebné části, vytvoří se také, ale zůstane v degradovaném stavu.

Vytvoření souborového systému

Na vytvořeném poli je možné vytvořit souborový systém. Není nutné čekat, až proběhne rekonstrukce pole. Příkaz tune2fs vypíná automatické kontroly souborového systému, aby je mohl administrátor naplánovat na vhodnou dobu, kdy nebude neočekávaně prodloužen restart systému.

mkfs -t ext3 -j /dev/md1
tune2fs -c0 -i0 /dev/md1

V případě vytváření souborového systému pro běžnou instalaci (tj. cca 30 GB) je možné nechat počet vytvořených inodů na příkazu mkfs. V případě, že vytváříme souborový systém pro domácí adresáře, ve kterých nebude mnoho malých souborů, je možné počet inodů zmenšit (přepínačem -N). Kontrola pomocí příkazu fsck pak probíhá mnohem rychleji. Tuto negativní vlastnost odstraňuje systém souborů ext4.

V případě polí s prokládanou strukturou (např. RAID 5 nebo 6) může mít vliv na výkonnost pole parametr stride, který je závislý na velikosti chunku u vytvořeného pole. Cílem je, aby aktualizace obsahu souborového systému nezasahovala do sousedního chunku pole, protože by se zbytečně zvýšil počet nutných I/O operací.

Pole s vytvořeným souborovým systém lze připojit do systému (a zkontrolovat kapacitu):

mount /dev/md1 /adresář
df -h

Degradované pole

V případě problémů s diskem ho jádro automaticky označí jako F (failed) nebo ho rovnou z pole vyřadí (remove). Tím se pole dostane do degradovaného stavu.

Disk lze z pole vyřadit také ručně. Nejprve ho označíme jak failed (volba -f) a pak ho z pole teprve odstraníme (remove, volba -r). Pole bude dál pokračovat v degradovaném režimu:

mdadm /dev/md1 -f /dev/sda3
mdadm /dev/md1 -r /dev/sda3

Rekonstrukce degradovaného pole

Pokud do degradovaného pole doplníme chybějící disk (tzv. hot-add), začne automaticky jeho rekonstrukce:

mdadm /dev/md1 -a /dev/sda3

Postup rekonstrukce lze sledovat v souboru /proc/mdstat (viz výše). Rekonstrukce pole je odložena (DELAYED), pokud by měla probíhat na stejném disku, na kterém již nějaká rekonstrukce běží. Po dokončení aktivní rekonstrukce je automaticky zahájena odložená rekonstrukce.

Zrušení pole

Pole lze zrušit (zastavit) pouze v případě, že se nepoužívá (nesmí být připojeno příkazem mount):

mdadm -S /dev/md1

Sestavení pole

Chceme-li zastavené pole znovu spustit a zachovat data, musí být jen sestaveno (ne tedy vytvořeno, jak je uvedeno výše). K tomu slouží příkaz:

mdadm -A /dev/md1 /dev/hda3 /dev/sda3

Opět lze sestavit pole v degradovaném stavu, avšak je nutné přidat parametr --run:

mdadm -A /dev/md1 /dev/hda3 --run

Pole lze místo sestavení (parametr -A) také znovu vytvořit (parametr -C, viz výše), avšak rekonstrukce může poškodit data. V takovém případě vytváříme pole tak, aby nebylo kompletní a rekonstrukci zahájíme až po ověření, že bylo pole správně sestaveno (používá se například u pole RAID 5, na kterém havarovaly dva disky a pokoušíme se zachránit data).

Změna velikosti pole

Pro změny v organizaci pole slouží parametr -G (režim grow). Nestačí-li nám již místo na disku, můžeme jeden starý disk vyměnit za nový, opět spustit počítač, vytvořit na novém disku větší oddíly a přidat je do existujícího pole. Proběhne rekonstrukce, avšak pole zůstane v původní velikosti (pole nevyužije větší oddíl celý). Vyměníme druhý starý disk za nový, vytvoříme na něm oddíly a znovu spustíme rekonstrukci. V tomto okamžiku máme k dispozici kompletní pole, které je menší, než umožňují vytvořené oddíly. Takové pole lze snadno zvětšit příkazem:

mdadm -G /dev/md1 --size max

Ve zbytku pole automaticky proběhne rekonstrukce, která zajistí identický obsah nové oblasti. V tuto chvíli můžeme zvětšit souborový systém, který se na poli nachází. Podporuje-li použité jádro zvětšování za provozu (online-resize), není potřeba souborový systém odpojovat a stačí pouze zadat příkaz:

resize2fs -p /dev/md1

Není-li online zvětšování k dispozici, je nutné pole odpojit (příkazem umount), souborový systém zvětšit a poté pole znovu připojit. Samozřejmě je možné provést změnu velikosti i během rekonstrukce pole (po přidání druhého disku).