Otázky RIF2 2009

Z Milan Kerslager
Verze z 22. 7. 2009, 20:10, kterou vytvořil Milan.Kerslager (diskuse | příspěvky) (Fix)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání

Tématické okruhy k závěrečné zkoušce kurzu RIF2 na TUL pro rok 2009:

  1. Historie vývoje počítačů. Předchůdce počítačů. Generace počítačů. Rozvoj osobních počítačů. Základní rozdělení počítačů.
  2. Technické vybavení osobního počítače. Von Neumannovo schéma počítače. Základní konfigurace osobního počítače.
  3. Programové vybavení osobního počítače. Systémový a aplikační software. Rozdělení aplikačního software podle účelu.
  4. Ochrana před počítačovými viry. Základní pojmy – virus, červ, malware, hoax, spam. Firewall. Antivirové programy. Archivační programy.
  5. Topologie sítí. Základní topologie sítí. Jejich zapojení. Výhody a nevýhody jednotlivých topologií. Sítě z hlediska vzájemného vztahu stanic.
  6. Typy sítí z hlediska rozsahu. Sítě LAN, MAN, WAN. Použití. Charakteristika jednotlivých typů sítí. Technologie.
  7. Služby sítě Internet. Protokoly. Adresování. Elektronická pošta. FTP. WWW. Netiketa.
  8. Referenční model OSI. Popis a funkce jednotlivých vrstev referenčního modelu OSI.
  9. Technické prostředky pro počítačové sítě. Uzly. Přenosová média. Síťové prvky. Softwarové prostředky.
  10. Operační systém. Principy operačních systémů. Historie vývoje. Paměti. Instrukce. Funkce operačního systému. Rozdělení operačních systémů.
    • operační systém je základní programové vybavení počítače; zahrnuje jádro (kernel) a pomocné systémové nástroje
    • funkce OS: umožňuje uživateli ovládat počítač (spouštět programy, zajišťovat vstup a výstup programům), abstrahuje hardware (programům poskytuje jednotné rozhraní, tzv. API pro funkce poskytované operačním systémem – tzv. virtuální počítač), dále správa prostředků počítače (oddělení programů, oprávnění pro jednotlivé procesy, přístupů k souborům apod.); má v počítači výsadní postavení (udržuje si absolutní kontrolu nad hardware i běžícími procesy – proto DOS není operačním systémem ve smyslu definice)
    • rozdělení OS: jednoúlohové (CP/M, DOS...) a víceúlohové (používají multitasking: unixové OS, Microsoft Windows, Mac OS X...); jednouživatelské (CP/M, DOS) a víceuživatelské (unixové systémy, Microsoft Windows server s Terminal Services – běžné Windows XP, Vista apod. umožňují více uživatelům práci pouze postupně, protože je vždy přihlášen maximálně jeden uživatel, což je marketingové omezení)
    • historie OS: nejprve počítače bez OS, pouze dávkové zpracování; poté omezený počet spuštěných úloh (operační systém MFT od IBM – Multitasking with Fixed number of Tasks); poté MVT (Multitasking with Variable number of Task), což jsou i dnešní OS – procesu je přidělena paměť dle potřeby při startu, za běhu může další paměť alokovat i vracet, maximální počet současně běžících procesů je vysoký (desetitisíce)
    • jádro OS: nejprve monolitické jádro (dnes některé části jako moduly – modulární jádro – linuxové jádro); později navrženo mikrojádro, které však mají výkonnostní problémy; proto je místo mikrojadra používáno spíše hybridní jádro (např. Microsoft Windows NT)
      • u chytrých mobilních telefonů (smartphone) a vestavěných zařízení se používá operační systém reálného času, kde jádro poskytuje možnost záruky na latenci (zpoždění reakce procesu) a minimálního dobu běhu procesu za jednotku času; tyto jádra jsou typicky mikrokernely
    • elektronická paměť
      • různé pohledy rozdělení: podle typu (RAM, ROM, flash), konstrukce (dynamická, statická), umístění v počítači (registry v procesoru nebo řadičích, cache, pevný disk, pásková jednotka)
      • paměť je procesům přidělována operačním systémem (resp. jeho částí pro správu paměti)
    • strojová instrukce procesoru: operace, kterou procesor dokáže vykonat, skládá se z nich binární soubor (kód programu)
      • dělí se na aritmetické, logické, řízení běhu (skoky, podmínky) a řízení samotného procesoru
  11. Hardwarové prostředky využívané operačním systémem. Přerušení. Vstupní a výstupní řadiče. Kanály. Privilegované instrukce. Porty.
    • jednou z nejdůležitějších činností, které musí počítač provádět, je styk s okolím – vstup dat určených ke zpracování (pomocí vstupní zařízení) a výstup výsledků (prostřednictvím výstupních zařízení), k čemuž se používají různá HW zařízení
    • vstup/výstup dat ze vstupně-výstupních zařízení je řešen pomocí různých způsobů:
      • izolované registry – využití strojových instrukcí IN (přenos dat ze zařízení do registru procesoru) a OUT (výstup dat z registru procesoru do výstupního zařízení)
      • paměťově mapované registry – zařízení může přistupovat přímo do paměti, která je součástí operační paměti, takže pro čtení a zápis dat se používají běžné strojové instrukce pro práci s pamětí; tato metoda méně zatěžuje CPU, používá se u rychlých zařízení nebo u velkých objemů dat (síťové karty, grafické karty a podobně); přenos dat může probíhat i bez účasti CPU (DMA, busmaster a podobně – tzv. kanály)
    • přerušení: počítač nemůže neustále kontrolovat, zda zařízení nemá připravena data nebo jestli nějaká data nepotřebuje, a proto byl vytvořen mechanismus asynchronních přerušení, kterými vstupně-výstupní zařízení upozorní procesor, že je ho potřeba obsloužit (tzv. vnější přerušení)
      • rutina obsluhy přerušení (ISR – Interrupt Service Routine) je obsažena v ovladači zařízení, který je součástí operačního systému
      • po příchodu přerušení do procesoru (je to signál) dokončí procesor rozpracovanou strojovou instrukci a podle čísla přerušení skočí na příslušnou ISR (podle tzv. tabulky přerušení)
      • ISR neprve uloží stav procesoru, pak obslouží zařízení, pak obnoví stav procesoru, vrátí se na místo, kde došlo k přerušení a procesor pokračuje ve zpracování původní úlohy
      • přerušení lze zakázat (strojovou instrukcí), procesor pak signály ignoruje (privilegovaná operace)
      • některá zařízení generují příliš mnoho přerušení (např. rychlé síťové karty), a proto se přechází na tzv. pooling, kdy operační systém ve vhodných chvílích kontroluje, zda není potřeba zařízení obsloužit
      • dále byla zavedena vnitřní přerušení, kterými signalizuje problém sám procesor (výpadek stránky, dělení nulou, porušení ochrany paměti, neplatný kód strojové instrukce a podobně), kdy je ISR také součástí operačního systému (reaguje například tak, že je úloha dokončena, případně při virtualizaci je dosazen výsledek vstupně-výstupní operace a podobně)
      • softwarové přerušení je strojová instrukce, slouží obvykle pro vstup do operačního systému (systémové volání, jeho obsluha je vlastně ISR)
    • privilegovaný režim (vysvětleno na Wikipedii)
    • porty: jsou to buď adresy registrů ve vstupně-výstupních zařízeních nebo obvody, které zajišťují připojení vstupně-výstupního zařízení (sériový port, paralelní port, infračervený port, USB konektor atd.)
  12. Správa procesů. Programy a procesy. Stavy procesů. Thready. Spolupráce mezi procesy.
  13. Správa paměti. Hierarchie pamětí. Přidělování paměti. Segmentace paměti. Stránkování paměti.
  14. Správa souborů. Struktura souborů na disku. Přístupová práva k souborům. Atributy souborů.
  15. Přehled operačních systémů. Vlastnosti operačních systémů Microsoft Windows. Operační systémy unixového typu.
    • pro PC: Microsoft Windows, Linux, ...
    • PDA, chytré mobily (smartphone), vestavěná zařízení (embeded devices): Windows CE (resp. Windows Mobile), Symbian OS, Linux a další specializované operační systémy
    • Microsoft Windows:
      • dříve 16bitové (nadstavba DOSu), dnes řada Windows NT (32 nebo 64bitové jádro), typově hybrydní jádro, různá obchodní označení (NT, 2000, XP, 2003, 2008, Vista, 7)
      • podporují multitasking, nabízí víceuživatelský operační systém (standardně jen 1 uživatel, současná práce více uživatelů pouze u serverového vydání s podporou tzv. terminal services), připojení uživatelů přes síť pomocí protokolu RDP (klient Vzdálená plocha Windows)
      • souborové systémy FAT (bez oprávnění), NTFS (oprávnění, disková kvóta, transparentní komprese, šifrování atd.)
      • sdílení souborů, tiskáren (protokol SMB)
      • autentizace uživatelů (a počítačů) do domény, Active Directory (forma adresářové služby LDAP)
    • unixové systémy
      • vznik Unixu 1969, komerční varianty, roztříštěnost (hlavní větve BSD a System V), sjednocovací snahy (POSIX, Single UNIX Specification), inspirován systémem Multics (nedokončen)
      • sám inspirací pro mnoho jiných systémů (DOS, Windows, ...) a variant (Linux)
      • víceúlohový, víceuživatelský, dnes často internetové servery, velká podpora interoperability (zejména spolupráce s MS Windows)
      • pro soubory jednoduchá oprávnění, rozšířená oprávnění pomocí ACL (jako MS Windows)
      • sdílení souborů (NFS, ...) a tiskáren (LPR, LPD, IPP, cups, ...)
      • též adresářové služby (LDAP)
  16. MS Word. Hromadná korespondence. Pole. Možnosti kopírování grafů a jiných objektů z MS Excelu. Problematika dlouhých dokumentů.
  17. MS Excel. Funkce, ručně psané pomocí operátorů a z nabídky Vložit funkci. Relativní a absolutní adresování ve vzorcích. Možnosti práce s tabulkami (třídění, filtrování, grafy, kontingenční tabulky, ověřování buněk). Maticové vzorce.
  18. Sběr dat pomocí MS Excelu a MS Wordu. Tvorba, použití a zpracování formulářů.
  19. Algoritmus a možnosti jeho zápisu. Definice algoritmu. Vlastnosti algoritmů. Reprezentace a zápis algoritmů.
  20. Základní datové typy. Jednoduché a strukturované datové typy. Pojmy proměnná a konstanta. Aritmetické, logické a relační operátory.
  21. Základní řídicí struktury. Přiřazení. Sekvence příkazů. Větvení. Přepínače. Cykly.
  22. Procedury a funkce. Procedury a funkce bez parametrů a s parametry. Lokální a globální proměnné.
  23. Algoritmy pro vyhledávání a třídění dat. Principy nejznámějších algoritmů pro vyhledávání a třídění dat.
  24. Programovací jazyky. Historie programovacích jazyků. Dělení a stručný popis programovacích jazyků.
  25. Struktura programu v programovacím jazyku Pascal. Hlavička. Deklarační část. Příkazová část.
  26. Dětské programovací jazyky. Přehled dětských programovacích jazyků. Základní popis prostředí a porovnání některých dětských programovacích jazyků.
  27. Tvorba webových aplikací. Jak fungují webové stránky, jejich rozdělení, typy.
  28. Základy HTML. Základní kostra HTML. Popis jednotlivých částí.
  29. JavaScript, CSS. Základní popis a použití.
  30. Unit v programovacím jazyce Pascal. K čemu se Unit používá. Struktura Unit.
  31. Objektově-orientované programování. Definice objektu. Jak z něho vzniká komponenta? K čemu slouží parametr Sender?
  32. Objektově-orientované programování. Objekt. Vlastnosti. Události. Metody.
  33. Počítačová grafika. Základní pojmy a principy počítačové grafiky, technické prostředky. Zásady správné úpravy grafických dokumentů. Zásady práce s multimediálními soubory.
  34. Zpracování grafických a zvukových souborů a videosouborů. Jejich formáty. Konkrétní technické prostředky.
  35. Možnosti využití grafických a multimediálních aplikací ve škole. Příklady využití.
  36. Standardní součásti relační databáze MS Access. Popište jejich funkci. Jak vznikají primární klíče v tabulkách v MS Access? Charakterizujte význam používání relací v databázi.
  37. Datové typy polí. Vyjmenujte datové typy polí v tabulce MS Access, popište jejich použití.
  38. Typy relací. Porovnejte relace typu 1:N, 1:1 a N:N. Jakou funkci plní referenční integrita relace v databázi? Popište její varianty.
  39. Návrh databázové aplikace. V čem spočívá návrh nové databázové aplikace? Popište, jak byste při návrhu postupovali. Uveďte příklad typické aplikace a její strukturu. Jak se jednoduše tvoří a k čemu slouží dotazy?
  40. Moderní didaktické pomůcky. Využití moderních pomůcek ve výuce. Prezentační technika. Interaktivní tabule. Hlasovací zařízení.
  41. Výukový software. Využití výukového softwaru ve výuce. Popis prostředí konkrétního výukového softwaru. Možnosti získání výukového software.
  42. Aplikace vyučovacích metod. Organizace vyučování, diferenciace, hodnocení a klasifikace při výuce informatiky.
  43. Současné trendy a proudy ve výuce informatiky. Očekávané výstupy RVP v oblasti ICT.
  44. Povinnosti učitele a právní souvislosti profese učitele ICT. Souvislosti se školským zákonem o pedagogických pracovnících, bezpečnost práce, příprava na hodinu.
  45. Technické vybavení učebny ICT – zvláště didaktické pomůcky. Uspořádání učebny, pracovního stolu, ergonomie, pomůcky.
  46. Didaktická transformace. Postupy a obsah tematických celků: práce s informacemi a daty v rámci operačních systémů a internetu, textový editor, grafika, tabulkový editor, prezentace, multimédia, programování, tvorba webových stránek.

Literatura

  1. KOLÁŘ, Petr. Operační systémy [online]. c2005, poslední revize 1.2.2005 [cit. 7.1.2009]. <http://www.kit.tul.cz/~kolar/os/os.pdf>.
    • pro otázky 10 až 15