Konzole v Linuxu

Z Milan Kerslager
Přejít na: navigace, hledání

Konzole je klávesnice a displej, který je připojen přímo k počítači. Dnes tedy většina uživatelů pracuje přímo na konzoli, ale dříve to nebylo obvyklé, protože ke konzoli měl přístup jen správce počítače a ostatní se připojovali z terminálů.

Ovládání příkazového řádku v Unixu je v samostatném článku.

Grafický režim

Grafické uživatelské prostředí Linuxu (distribuce Fedora): spuštěn Firefox a terminál, kde se uživatel pomocí příkazu "su -" změnil na roota (správce systému)

Grafické uživatelské prostředí (GUI – Graphical User Interface) zná většina uživatelů, protože je grafický režim spolu s GUI po startu počítače automaticky spuštěn. V GUI je možné pracovat s okny a myší, používat různé velikosti a tvary písma, obrázky atd. Jádro Linuxu chápe grafický režim jako další virtuální konzoli, takže je možné spustit několik na sobě nezávislých grafických prostředí, avšak tato možnost se obvykle nepoužívá. V každém případě jsou typicky kromě grafické konzole k dispozici textové konzole, do kterých se z grafické dá přepnout pomocí kombinace kláves CTRL+ALT+F1 až CTRL+ALT+F6. Zpět do GUI se pak přepínáme pomocí ALT+F7 (někdy též ALT+F1 v závislosti na to, na jaké virtuální konzoli bylo GUI aktivováno).

Terminál v GUI

Většina návodů, které zde nebo na Internetu najdete, předkládá uživateli příkazy, které je nutné zadat do příkazového řádku. Výhodou tohoto přístupu je, že příkaz obsahuje v jednom řádku všechny potřebné přepínače, které zajistí zamýšlenou funkci. Grafická udělátka naopak vyžadují kliknout na mnoho míst a navíc je jejich vzhled a popisky v každém jazyce jiný.

Aby bylo možné v grafickém uživatelském prostředí zadávat příkazy, je nutné využít speciální program, který se jmenuje terminálová emulace. Jde o grafický program, který vytvoří okno, uvnitř kterého je k dispozici textová plocha s neproporcionálními znaky rozmístěnými šachovnicově stejným způsobem, jako je terminál v textovém režimu. Program se tedy jmenuje terminálová emulace proto, že vytváří textový terminál v původním slova smyslu uvnitř okna grafické aplikace. Uvnitř tohoto okna je spuštěn klasický shell, který vytvoří příkazový řádek.

Správa systému

Správce systému (root) je uživatel, který má v systému absolutní práva. Proto je schopen systém spravovat (instalovat aplikace, měnit systémová nastavení), ale zároveň i systému uškodit. Proto je neopatrné se do grafického prostředí přihlašovat jako root. Z tohoto důvodu se do systému přihlašujeme jako běžný uživatel. Pokud je potřeba spustit příkaz v příkazovém řádku jako root, pak je po spuštění terminálové emulace nutné spustit příkaz su, nejlépe s parametrem mínus („-“), protože pak se provedou přihlašovací skripty uživatele root, čímž budou nastaveny správně cesty k systémovým příkazům a nebude nutné zadávat příkazy včetně nich (např. /sbin/ifconfig místo jednoduššího ifconfig). Příkaz su vyžaduje před změnou identity uživatele zadat heslo, na koho je změna prováděna (zde tedy uživatele root):

$ id
uid=500(huzva) gid=500(huzva) skupiny=500(huzva)
$ su -
Heslo: 
# id
uid=0(root) gid=0(root) skupiny=0(root)

Ve výše uvedeném příkladu je nejprve demonstrována pomocí příkazu id identita uživatele (zde uživatel huzva). Po zadání příkazu su - zadáno heslo uživatele root (nezobrazuje se). Po úspěšném zadání je zapsán příkaz id, který ukazuje, že identita uživatele je skutečně změněna.

Textový režim

Textový režim má pevně dané rozvržení políček pro písmenka. Po zapnutí počítače je grafická karta nastavena do režimu 80x25 (počet sloupců a řádků). V tomto režimu BIOS počítače detekuje procesor, jeho frekvenci, kontroluje paměť, detekuje připojené pevné disky a vypisuje vše na obrazovku. Některé základní desky jsou z výroby nastaveny tak, že tyto textové informace jsou překryty obrázkem (reklamou), avšak lze pomocí nějaké klávesy textový režim zobrazit (obvykle klávesou TAB).

V textovém režimu dojde i k zavedení jádra operačního systému. Obvykle následně operační systém přepne do grafického režimu (viz výše).

V Linuxu je textovém režimu k dispozici obvykle 6 nezávislých virtuálních konzolí, mezi kterými je možné se přepínat pomocí klávesové zkratky ALT+F1 až ALT+F6. Do přepnutí mezi virtuálními konzolemi lze listovat v textu, který odroloval směrem nahoru pomocí kláves SHIFT+PgUp a SHIFT+PgDn.

Zpět do grafické konzole se v případě, že je aktivních 6 textových konzolí, přepneme kombinací kláves ALT+F7.

Výběr režimu před zavedením systému

V Linux je možné před zavedením systému pomocí parametru sdělit, jaký režim chceme spustit. Jednotlivým režimům (úrovním) říkáme runlevely. Parametr je nejjednodušší předat jádru v menu programu Grub nebo LILO:

Přehled runlevelů pro distribuci Fedora (RHEL, CentOS apod.)
Označení Popis Počet konzolí
S Singleuser (jednouživatelský režim) 1
1 Singleuser (jednouživatelský režim) 1
3 Jen textový režim 6
5 Textový + grafický režim (implicitní) 6+1