Konzole v Linuxu: Porovnání verzí

Z Milan Kerslager
Přejít na: navigace, hledání
(Textový režim: doplnění)
m (Výběr režimu před zavedením systému: fix)
 
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 32: Řádka 32:
  
 
=== KMS ===
 
=== KMS ===
Kernel Mode Setting (KMS)<ref>http://en.wikipedia.org/wiki/Mode-setting – Mode-setting (obecně)</ref><ref>http://kerneltrap.org/node/8242 – Linux: Kernel Graphics Subsystem</ref> je implementace řízení grafické karty uvnitř jádra Linuxu. Pokud jádro rozpozná při svém startu grafický čip, který umí ovládat (pomocí DRM),<ref>http://dri.freedesktop.org/wiki/DrmModesetting – DRI Wiki (Enhancing kernel graphics)</ref> dojde k přepnutí do nativního rozlišení. KMS umožňuje lepší spolupráci jádra a X Serveru,<ref>http://cs.wikipedia.org/wiki/X_Window_System#X_Server – X Window System a X server</ref> který zajišťuje chod grafického uživatelského prostředí. Pokud je KMS aktivní, používá se stále textový režim, ale ve stejném rozlišení, jako má grafický režim. Výsledkem je obvykle větší počet sloupců a řádků textového režimu. Vedlejším efektem může být jisté zpomalení výstupu znaků v textovém režimu.
+
Kernel Mode Setting (zkratka KMS)<ref>http://en.wikipedia.org/wiki/Mode-setting – Mode-setting (obecně)</ref><ref>http://kerneltrap.org/node/8242 – Linux: Kernel Graphics Subsystem</ref> je implementace řízení grafické karty uvnitř jádra Linuxu. Pokud jádro rozpozná při svém startu grafický čip, který umí ovládat (pomocí DRM),<ref>http://dri.freedesktop.org/wiki/DrmModesetting – DRI Wiki (Enhancing kernel graphics)</ref> dojde k přepnutí do nativního rozlišení. KMS umožňuje lepší spolupráci jádra a X Serveru,<ref>http://cs.wikipedia.org/wiki/X_Window_System#X_Server – X Window System a X server</ref> který zajišťuje chod grafického uživatelského prostředí. Též je spolehlivější usínání systému nebo jeho hibernace. Pokud je KMS aktivní, používá se stále textový režim, ale ve stejném rozlišení, jako má grafický režim. Výsledkem je obvykle větší počet sloupců a řádků textového režimu. Vedlejším efektem může být jisté zpomalení výstupu znaků v textovém režimu.
  
 
KMS lze vyřadit pomocí parametru jádra <code>nomodeset</code>. V současné době je možné i v tomto režimu spustit grafické uživatelské rozhraní. X Server si v takovém případě nastaví grafický režim karty sám (rozlišení, barevná hloubka). V budoucnosti to však již nebude možné, protože X Server přijde z bezpečnostních důvodů o oprávnění administrátora, které k takovému úkolu potřebuje.
 
KMS lze vyřadit pomocí parametru jádra <code>nomodeset</code>. V současné době je možné i v tomto režimu spustit grafické uživatelské rozhraní. X Server si v takovém případě nastaví grafický režim karty sám (rozlišení, barevná hloubka). V budoucnosti to však již nebude možné, protože X Server přijde z bezpečnostních důvodů o oprávnění administrátora, které k takovému úkolu potřebuje.
  
== Výběr režimu před zavedením systému ==
+
== Výběr režimu při startu systému ==
 
+
{| class=wikitable align=right
V Linux je možné před zavedením systému pomocí parametru sdělit, jaký režim chceme spustit. Jednotlivým režimům (úrovním) říkáme runlevely. Parametr je nejjednodušší předat jádru v menu programu Grub nebo LILO:
 
 
 
<center>
 
{| class=wikitable
 
 
  |+ '''Přehled runlevelů pro distribuci Fedora (RHEL, CentOS apod.)'''
 
  |+ '''Přehled runlevelů pro distribuci Fedora (RHEL, CentOS apod.)'''
 
  |-
 
  |-
Řádka 54: Řádka 50:
 
  | align="center" | '''5''' || '''Textový + grafický režim (implicitní)''' || align="center" | 6+1
 
  | align="center" | '''5''' || '''Textový + grafický režim (implicitní)''' || align="center" | 6+1
 
|}
 
|}
</center>
+
 
 +
V Linux je možné před zavedením systému pomocí parametru sdělit, jaký režim chceme spustit. Jednotlivým režimům (úrovním) říkáme runlevely. Parametr je nejjednodušší předat jádru v menu programu Grub nebo LILO. Seznam možných úrovní je v tabulce vpravo.
 +
 
 +
== Reference ==
 +
<references />
  
 
[[Kategorie:Práce s Linuxem]]
 
[[Kategorie:Práce s Linuxem]]

Aktuální verze z 20. 12. 2010, 07:16

Konzole je klávesnice a displej, který je připojen přímo k počítači. Dnes tedy většina uživatelů pracuje přímo na konzoli, ale dříve to nebylo obvyklé, protože ke konzoli měl přístup jen správce počítače a ostatní se připojovali z terminálů.

Ovládání příkazového řádku v Unixu je v samostatném článku.

Grafický režim

Grafické uživatelské prostředí Linuxu (distribuce Fedora): spuštěn Firefox a terminál, kde se uživatel pomocí příkazu "su -" změnil na roota (správce systému)

Grafické uživatelské prostředí (GUI – Graphical User Interface) zná většina uživatelů, protože je grafický režim spolu s GUI po startu počítače automaticky spuštěn. V GUI je možné pracovat s okny a myší, používat různé velikosti a tvary písma, obrázky atd. Jádro Linuxu chápe grafický režim jako další virtuální konzoli, takže je možné spustit několik na sobě nezávislých grafických prostředí, avšak tato možnost se obvykle nepoužívá. V každém případě jsou typicky kromě grafické konzole k dispozici textové konzole, do kterých se z grafické dá přepnout pomocí kombinace kláves CTRL+ALT+F1 až CTRL+ALT+F6. Zpět do GUI se pak přepínáme pomocí ALT+F7 (někdy též ALT+F1 v závislosti na to, na jaké virtuální konzoli bylo GUI aktivováno).

Terminál v GUI

Většina návodů, které zde nebo na Internetu najdete, předkládá uživateli příkazy, které je nutné zadat do příkazového řádku. Výhodou tohoto přístupu je, že příkaz obsahuje v jednom řádku všechny potřebné přepínače, které zajistí zamýšlenou funkci. Grafická udělátka naopak vyžadují kliknout na mnoho míst a navíc je jejich vzhled a popisky v každém jazyce jiný.

Aby bylo možné v grafickém uživatelském prostředí zadávat příkazy, je nutné využít speciální program, který se jmenuje terminálová emulace. Jde o grafický program, který vytvoří okno, uvnitř kterého je k dispozici textová plocha s neproporcionálními znaky rozmístěnými šachovnicově stejným způsobem, jako je terminál v textovém režimu. Program se tedy jmenuje terminálová emulace proto, že vytváří textový terminál v původním slova smyslu uvnitř okna grafické aplikace. Uvnitř tohoto okna je spuštěn klasický shell, který vytvoří příkazový řádek.

Správa systému

Správce systému (root) je uživatel, který má v systému absolutní práva. Proto je schopen systém spravovat (instalovat aplikace, měnit systémová nastavení), ale zároveň i systému uškodit. Proto je neopatrné se do grafického prostředí přihlašovat jako root. Z tohoto důvodu se do systému přihlašujeme jako běžný uživatel. Pokud je potřeba spustit příkaz v příkazovém řádku jako root, pak je po spuštění terminálové emulace nutné spustit příkaz su, nejlépe s parametrem mínus („-“), protože pak se provedou přihlašovací skripty uživatele root, čímž budou nastaveny správně cesty k systémovým příkazům a nebude nutné zadávat příkazy včetně nich (např. /sbin/ifconfig místo jednoduššího ifconfig). Příkaz su vyžaduje před změnou identity uživatele zadat heslo, na koho je změna prováděna (zde tedy uživatele root):

$ id
uid=500(huzva) gid=500(huzva) skupiny=500(huzva)
$ su -
Heslo: 
# id
uid=0(root) gid=0(root) skupiny=0(root)

Ve výše uvedeném příkladu je nejprve demonstrována pomocí příkazu id identita uživatele (zde uživatel huzva). Po zadání příkazu su - zadáno heslo uživatele root (nezobrazuje se). Po úspěšném zadání je zapsán příkaz id, který ukazuje, že identita uživatele je skutečně změněna.

Textový režim

Textový režim využívá základního režimu grafické karty, kdy je plocha šachovnicově rozdělena na 80x25 (počet sloupců a řádků), přičemž v každém políčku může být jeden znak. Do tohoto režimu je karta automaticky přepnuta při startu počítače. V tomto režimu BIOS počítače detekuje procesor, jeho frekvenci, kontroluje paměť, detekuje připojené pevné disky a vypisuje vše na obrazovku. Některé základní desky jsou z výroby nastaveny tak, že tyto textové informace jsou překryty obrázkem (reklamou), avšak lze pomocí nějaké klávesy textový režim zobrazit (obvykle klávesou TAB). Textový režim využíval například systém DOS.

Linux může s uživatelem komunikovat v textovém režimu pomocí příkazového řádku. Tento režim se používá na serverech, aby se omezilo množství nainstalovaných programů. Případně se používá ve chvíli, kdy je například z důvodu chybné konfigurace nebo jiné chyby nemožné nastartovat grafické uživatelské prostředí (viz výše). V textovém režimu k dispozici obvykle 6 nezávislých virtuálních konzolí, mezi kterými je možné se přepínat pomocí klávesové zkratky ALT+F1 až ALT+F6. Do přepnutí mezi virtuálními konzolemi lze listovat v textu, který odroloval směrem nahoru pomocí kláves SHIFT+PgUp a SHIFT+PgDn.

Zpět do grafické konzole se v případě, že je aktivních 6 textových konzolí, přepneme kombinací kláves ALT+F7 (někdy ALT+F1 v závislosti na tom, na jaké konzoli je grafické rozhraní spuštěno).

KMS

Kernel Mode Setting (zkratka KMS)[1][2] je implementace řízení grafické karty uvnitř jádra Linuxu. Pokud jádro rozpozná při svém startu grafický čip, který umí ovládat (pomocí DRM),[3] dojde k přepnutí do nativního rozlišení. KMS umožňuje lepší spolupráci jádra a X Serveru,[4] který zajišťuje chod grafického uživatelského prostředí. Též je spolehlivější usínání systému nebo jeho hibernace. Pokud je KMS aktivní, používá se stále textový režim, ale ve stejném rozlišení, jako má grafický režim. Výsledkem je obvykle větší počet sloupců a řádků textového režimu. Vedlejším efektem může být jisté zpomalení výstupu znaků v textovém režimu.

KMS lze vyřadit pomocí parametru jádra nomodeset. V současné době je možné i v tomto režimu spustit grafické uživatelské rozhraní. X Server si v takovém případě nastaví grafický režim karty sám (rozlišení, barevná hloubka). V budoucnosti to však již nebude možné, protože X Server přijde z bezpečnostních důvodů o oprávnění administrátora, které k takovému úkolu potřebuje.

Výběr režimu při startu systému

Přehled runlevelů pro distribuci Fedora (RHEL, CentOS apod.)
Označení Popis Počet konzolí
S Singleuser (jednouživatelský režim) 1
1 Singleuser (jednouživatelský režim) 1
3 Jen textový režim 6
5 Textový + grafický režim (implicitní) 6+1

V Linux je možné před zavedením systému pomocí parametru sdělit, jaký režim chceme spustit. Jednotlivým režimům (úrovním) říkáme runlevely. Parametr je nejjednodušší předat jádru v menu programu Grub nebo LILO. Seznam možných úrovní je v tabulce vpravo.

Reference

  1. http://en.wikipedia.org/wiki/Mode-setting – Mode-setting (obecně)
  2. http://kerneltrap.org/node/8242 – Linux: Kernel Graphics Subsystem
  3. http://dri.freedesktop.org/wiki/DrmModesetting – DRI Wiki (Enhancing kernel graphics)
  4. http://cs.wikipedia.org/wiki/X_Window_System#X_Server – X Window System a X server