Konfigurace POP3 a IMAP: Porovnání verzí

Verze z 28. 9. 2007, 20:56

Pokud zřídíme na svém serveru poštovní uzel, který bude přijímat poštu pro naši doménu, musíme zajistit i možnost přenosu dopisů, které budou uloženy v lokálních poštovních schránkách, do programů, které používají naši uživatelé v lokální síti. Nejčastěji používaný protokol POP3 je nejjednodušší variantou.

POP3

Pro zprovoznění budeme v systému potřebovat balíčky xinetd a imap. Pro správnou funkci stačí založit uživatele, nastavit mu heslo, povolit službu POP3 a restartovat démona xinetd:

$ adduser huzva
$ passwd huzva
$ chkconfig ipop3 on
$ /etc/init.d/xinetd restart

Správnou funkci ověříme tak, že se pokusíme spojit pomocí programu telnet na port 110 (kde je očekáváno připojení uživatele):

$ telnet localhost 110
CTRL+]
CTRL+d

Ve výstupu by měla být vidět identifikace našeho serveru. poslední dvě řádky naznačují, že ukončení spojení dosáhneme stiskem kombinace kláves CTRL a znak ] a pak CTRL a písmeno d.

IMAP

Službu IMAP můžete využít i pro čtení pošty z libovolného místa v Internetu. V takovém případě budou vaše zprávy uchovávány na serveru a vy si všechny složky budete moci prohlížet nejen pomocí Webmailu, ale i jakéhokoliv klienta podporujícího IMAP protokol (např. Mozilla, Outlook, Outlook Expres a podobně). Nevýhodou tohoto řešení je nutnost trvalého připojení k Internetu po celou dobu čtení zpráv (na rozdíl od protokolu POP3, který zprávy stáhne na lokální disk počítače, odpojíte se a pak si je v klidu můžete všechny přečíst).

Vhodným řešením (zejména pro zjednodušení konfigurace programu Outlook při využívání IMAP protokolu) je určit napevno podadresář, do kterého se budou v domácím adresáři uživatelů umisťovat složky s dopisy. Proto vytvořte konfigurační soubor IMAP démona (i při zvláštním obsahu je vše dobře funkční, složky jsou v příkladu umístěny do podadresáře mail v domácích adresářích uživatelů):