BASH: Skriptování: Porovnání verzí
m (→Testování výrazu: reorganizace) |
(Doplnění - editory) |
||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
− | Shellové skripty jsou zápisem příkazů, které bychom jinak zadávali postupně na příkazovém řádku. | + | '''Shellové skripty''' jsou zápisem příkazů do souboru, které bychom jinak zadávali postupně na příkazovém řádku.<ref>http://cs.wikipedia.org/wiki/Unixov%C3%BD_shell – unixový shell</ref> Skript lze snadno spustit a vykonávat jím opakovanou činnost. Typicky se shellové skripty používají na unixových platformách,<ref>http://cs.wikipedia.org/wiki/UN*X – unixové systémy, resp. platformy</ref> ale používají se též na Microsoft Windows.<ref>http://www.cygwin.com – unixové prostředí pro Microsoft Windows</ref><ref>http://cs.wikipedia.org/wiki/Windows_PowerShell – Windows PowerShell</ref> |
== Zápis skriptu == | == Zápis skriptu == | ||
+ | Pro zápis skriptu se používají různé editory pro holý text (tzv. ''plaintext''),<ref>http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cist%C3%BD_text – holý text (čistý text)</ref> které do souboru ukládají pouze písmena bez formátovacích značek (na rozdíl třeba od HTML nebo formátu DOC pro Word). V grafickém prostředí lze použít nějaký jednoduchý editor, například <code>gedit</code> nebo <code>gvim</code>. V textovém prostředí pak běžné editory, jako jsou například <code>mcedit</code>, <code>nano</code>, <code>vim</code> a další. | ||
Aby byl skript přímo spustitelný, musí být jméno interpretu uvedeno na prvním řádku skriptu (hned na začátku souboru). V našem případě bude na prvním řádku uvedeno: | Aby byl skript přímo spustitelný, musí být jméno interpretu uvedeno na prvním řádku skriptu (hned na začátku souboru). V našem případě bude na prvním řádku uvedeno: | ||
Řádka 9: | Řádka 10: | ||
</source> | </source> | ||
− | Dále musí mít skript nastaven příznak spuštění (eXecutable). Na příponě souboru nezáleží, ale obvykle se uvádí .sh (příponu je možné i vynechat). Pokud chceme skript spouštět pouhým zadáním jeho jména, je potřeba ho umístit do adresáře uvedeného v proměnné PATH. Takovým adresářem je obvykle automaticky adresář ''bin'' v domácím adresáři přihlášeného uživatele. Je-li umístěn skript jinde, musíme k němu uvést cestu. To platí i když je skript v aktuálním adresáři (tj. v adresáři, ve kterém právě stojíte), protože shell z bezpečnostních důvodů aktuální adresář neprohledává. Komentáře se ve skriptech označují křížkem neboli znakem hash ("#"). Je-li komentář započat na začátku řádku, ignoruje shell celý řádek. Jinak ignoruje pouze text umístěný za značkou komentáře. | + | Dále musí mít skript nastaven příznak spuštění (eXecutable). Na příponě souboru nezáleží, ale obvykle se uvádí <code>.sh</code> (příponu je možné i vynechat). Pokud chceme skript spouštět pouhým zadáním jeho jména, je potřeba ho umístit do adresáře uvedeného v proměnné PATH. Takovým adresářem je obvykle automaticky adresář ''bin'' v domácím adresáři přihlášeného uživatele. Je-li umístěn skript jinde, musíme k němu uvést cestu. To platí i když je skript v aktuálním adresáři (tj. v adresáři, ve kterém právě stojíte), protože shell z bezpečnostních důvodů aktuální adresář neprohledává. |
+ | |||
+ | Komentáře se ve skriptech označují křížkem neboli znakem hash ("<code>#</code>"). Je-li komentář započat na začátku řádku, ignoruje shell celý řádek. Jinak ignoruje pouze text umístěný za značkou komentáře. | ||
<source lang=bash> | <source lang=bash> | ||
Řádka 18: | Řádka 21: | ||
== Ladění skriptu == | == Ladění skriptu == | ||
− | + | Chceme-li vidět, jak se skript interpretuje, uvedeme na příslušném místě skriptu příkaz <CODE>set -x</CODE> a následně pak ladící výstup vypneme pomocí <CODE>set +x</CODE>. Také můžeme celý skript spustit s parametrem <code>-x</code> takto: | |
− | Chceme-li vidět, jak se skript interpretuje, uvedeme na příslušném místě skriptu příkaz <CODE>set -x</CODE> a následně pak ladící výstup vypneme pomocí <CODE>set +x</CODE>. Také můžeme celý skript spustit s parametrem -x takto: | ||
<source lang=bash> | <source lang=bash> | ||
Řádka 26: | Řádka 28: | ||
== Návratový kód == | == Návratový kód == | ||
− | + | Každý příkaz v Unixu vrací návratový kód. V případě úspěchu (resp. ''pravdy'') vrací ukončený program (nebo skritpt) podle běžně respektované dohody nulu (0). Jsou-li při provádění příkazu zjištěny problémy, je návratový kód nenulový (nejčastěji 1, tj. ''nepravda''). Všimněte si, že je logický význam z praktického důvodu obrácen (nula je ''pravda''). Větší hodnoty návratového kódu mohou blíže specifikovat situaci, kvůli které je vrácena chyba. Proto je potřeba při testování návratového kódu nějakého příkazu testovat jeho nenulovost (tj. netestovat, jestli vrací 1, ale jestli vrací 0 nebo cokoliv jiného). Pro ukončení skriptu a předání návratového kódu slouží příkaz <code>exit</code>. | |
− | Každý příkaz v Unixu vrací návratový kód. V případě úspěchu (resp. ''pravdy'') vrací ukončený program (nebo skritpt) podle dohody nulu (0). Jsou-li při provádění příkazu zjištěny problémy, je návratový kód nenulový (nejčastěji 1, tj. ''nepravda''). Větší hodnoty mohou blíže specifikovat situaci, kvůli které je vrácena chyba. | ||
<source lang=bash> | <source lang=bash> | ||
Řádka 34: | Řádka 35: | ||
</source> | </source> | ||
− | Návratový kód využívají i | + | Návratový kód využívají i konstrukce podmínek a smyček, kdy se vyhodnocuje, je-li výraz pravdivý (tj. použitý příkaz vrací nulu) nebo nepravdivý (příkaz vrací číslo různé od nuly). V případě, že je použita ve výrazu kolona (pipe, trubka), vyhodnocuje se pouze návratový kód posledního příkazu v koloně. |
== Vložené příkazy == | == Vložené příkazy == | ||
− | |||
Někdy je potřeba nejprve něco spočítat nebo zpracovat a teprve výsledek potřebujeme použít například jako parametr jiného příkazu. V tomto případě se používá buď zpětných apostrofů (na anglické klávesnici je zpětný apostrof vlevo vedle čísla 1 v horní řadě kláves) nebo nověji konstrukce <CODE>$(...)</CODE>, kde na místo tří teček dosadíme příkaz nebo kolonu příkazů. Novější způsob lze s výhodou používat při vnořeném vyhodnocování. | Někdy je potřeba nejprve něco spočítat nebo zpracovat a teprve výsledek potřebujeme použít například jako parametr jiného příkazu. V tomto případě se používá buď zpětných apostrofů (na anglické klávesnici je zpětný apostrof vlevo vedle čísla 1 v horní řadě kláves) nebo nověji konstrukce <CODE>$(...)</CODE>, kde na místo tří teček dosadíme příkaz nebo kolonu příkazů. Novější způsob lze s výhodou používat při vnořeném vyhodnocování. | ||
Řádka 52: | Řádka 52: | ||
</source> | </source> | ||
− | Ve výše uvedeném příkladu příkaz | + | Ve výše uvedeném příkladu příkaz <code>grep</code> vypíše seznam souborů, které obsahují adresu ''rene@huzva.cz'' a předá je na vstup příkazu <code>xargs</code>. Vstupující data jsou příkazem <code>xargs</code> přetvořena na parametry příkazu <code>rm</code>. Ve výsledku budou smazány všechny soubory, které obsahují zadaný řetězec. Výhodou této konstrukce je skutečnost, že obchází limit shellu v počtu parametrů na příkazovém řádku. |
== Předávání parametrů == | == Předávání parametrů == | ||
− | |||
Stejně jako ostatní programy mohou shellové skripty přebírat parametry, které byly zadány při spuštění na příkazovém řádku, např: | Stejně jako ostatní programy mohou shellové skripty přebírat parametry, které byly zadány při spuštění na příkazovém řádku, např: | ||
Řádka 62: | Řádka 61: | ||
</source> | </source> | ||
− | Předané parametry jsou ve skriptu dostupné pomocí speciálních | + | Předané parametry jsou ve skriptu dostupné pomocí speciálních proměnných: |
$# - počet předaných parametrů | $# - počet předaných parametrů | ||
Řádka 71: | Řádka 70: | ||
=== Příkaz shift === | === Příkaz shift === | ||
− | + | Příkaz shift způsobí posun všech zadaných parametrů o jednu pozici vlevo, tj. první parametr je zahozen a na jeho místo je posunut druhý parametr, na pozici druhého je posunut třetí atd. | |
− | Příkaz shift způsobí posun zadaných parametrů vlevo, tj. první parametr je zahozen a na jeho místo je posunut druhý parametr, na pozici druhého je posunut třetí atd. | ||
<source lang=bash> | <source lang=bash> | ||
Řádka 85: | Řádka 83: | ||
== Proměnné == | == Proměnné == | ||
− | + | Proměnné mohou být naplněny čísly i řetězci a shell je nerozlišuje. Některé proměnné mají speciální význam – např. proměnná <code>PS1</code>, která vytváří prompt (výzvu) shellu. Proměnná se definuje tak, že se do ní přiřadí hodnota. Proměnnou lze zrušit příkazem <CODE>unset</CODE> a všechny definované proměnné vypíše příkaz <CODE>set</CODE>. Jména proměnných se obvykle píší velkými písmeny, aby se dobře odlišila od ostatních příkazů ve skriptu. | |
− | Proměnné mohou být naplněny čísly i řetězci a shell je nerozlišuje. Některé proměnné mají speciální význam – např. proměnná PS1, která vytváří prompt (výzvu) shellu. Proměnná se definuje tak, že se do ní přiřadí hodnota. Proměnnou lze zrušit příkazem <CODE>unset</CODE> a všechny definované proměnné vypíše příkaz <CODE>set</CODE>. Jména proměnných se obvykle píší velkými písmeny, aby se dobře odlišila od ostatních příkazů ve skriptu. | ||
<source lang=bash> | <source lang=bash> | ||
Řádka 107: | Řádka 104: | ||
=== Proměnné prostředí === | === Proměnné prostředí === | ||
− | |||
Speciální postavení mají tzv. proměnné prostředí. Normální proměnné jsou platné (a dostupné) pouze v shellu (resp. programu), který je nadefinoval. Proměnné prostředí jsou však děděny i do potomků procesu, který proměnnou nadefinoval. Dají se tak předávat mezi programy data, avšak jen jednosměrně (od rodiče k potomku). Proměnné prostředí se definují příkazem <CODE>export</CODE> (oba uvedené příklady exportu proměnné jsou rovnocenné): | Speciální postavení mají tzv. proměnné prostředí. Normální proměnné jsou platné (a dostupné) pouze v shellu (resp. programu), který je nadefinoval. Proměnné prostředí jsou však děděny i do potomků procesu, který proměnnou nadefinoval. Dají se tak předávat mezi programy data, avšak jen jednosměrně (od rodiče k potomku). Proměnné prostředí se definují příkazem <CODE>export</CODE> (oba uvedené příklady exportu proměnné jsou rovnocenné): | ||
Řádka 114: | Řádka 110: | ||
export EDITOR | export EDITOR | ||
export VISUAL=mcedit | export VISUAL=mcedit | ||
+ | echo "EDITOR: $EDITOR, VISUAL: $VISUAL" | ||
</source> | </source> | ||
− | Nadefinujeme-li proměnnou VISUAL v příkazovém řádku, bude viditelná pro všechny potomky shellu, tj. pro všechny dále spuštěné programy. Proměnná VISUAL (a EDITOR) je významná tím, že ji respektují různé programy, které používají externí editor (např. crontab, mutt a podobně). Pokud není definována, je vyvolán editor | + | Nadefinujeme-li proměnnou VISUAL v příkazovém řádku, bude viditelná pro všechny potomky shellu, tj. pro všechny dále spuštěné programy. Příkaz <code>echo</code> na posledním řádku proměnnou vypisuje. Proměnná VISUAL (a EDITOR) je významná tím, že ji respektují různé programy, které používají externí editor (např. <code>crontab</code>, <code>mutt</code> a podobně). Pokud není definována, je vyvolán editor <code>vi</code> (což může být pro začátečníky frustrující). Nadefinujeme-li ji na hodnotu uvedenou výše, bude spuštěn program <CODE>mcedit</CODE> (součást programu Midnight Commander), který má (na rozdíl od <code>vi</code>) klasické ovládání, takže začátečník si s ním snadno poradí. |
==== Jednorázové nastavení proměnné prostředí ==== | ==== Jednorázové nastavení proměnné prostředí ==== | ||
Řádka 123: | Řádka 120: | ||
<source lang=bash> | <source lang=bash> | ||
EDITOR=mcedit crontab -e | EDITOR=mcedit crontab -e | ||
− | DISPLAY=mujpocitac:0.0 firefox | + | DISPLAY="mujpocitac:0.0" firefox |
</source> | </source> | ||
− | Ve výše uvedeném příkladu je nejprve spuštěn program <code>crontab</code> (tedy editace uživatelské tabulky programu cron), ale zároveň je jednorázově nastavena proměnná prostředí EDITOR, takže program <code>crontab</code> místo implicitně nastaveného editoru <code>vi</code> spustí editor <code>mcedit</code> (podle nastavené proměnné). Obdobně je na druhém řádku spuštěn program Firefox, jehož okno bude místo na lokální displej směrováno na jiný počítač (díky nastavení proměnné prostředí DISPLAY). | + | Ve výše uvedeném příkladu je nejprve spuštěn program <code>crontab</code> (tedy editace uživatelské tabulky programu cron), ale zároveň je jednorázově nastavena proměnná prostředí EDITOR, takže program <code>crontab</code> místo implicitně nastaveného editoru <code>vi</code> spustí editor <code>mcedit</code> (podle nastavené proměnné). Obdobně je na druhém řádku spuštěn program Firefox, jehož okno bude místo na lokální displej směrováno na jiný počítač (díky nastavení proměnné prostředí DISPLAY). Použité uvozovky ohraničují definovaný obsah proměnné, nejsou však poté jejím obsahem. |
== Řídící konstrukce == | == Řídící konstrukce == | ||
Řádka 138: | Řádka 135: | ||
* návratový kód vrací poslední provedený proces nebo 0, pokud se ještě neprovedl žádný příkaz | * návratový kód vrací poslední provedený proces nebo 0, pokud se ještě neprovedl žádný příkaz | ||
* pokud použijeme kolonu příkazů, bude použita návratová hodnota posledního příkazu v koloně | * pokud použijeme kolonu příkazů, bude použita návratová hodnota posledního příkazu v koloně | ||
− | * nejrůznější testy je možné realizovat příkazem <code>test</code> (viz [[# | + | * nejrůznější testy je možné realizovat příkazem <code>test</code> (viz [[#Testovaní výrazu]] níže) |
<source lang=bash> | <source lang=bash> | ||
Řádka 377: | Řádka 374: | ||
soucet 7 12 | soucet 7 12 | ||
</source> | </source> | ||
+ | |||
+ | == Reference == | ||
+ | <references /> | ||
[[Kategorie:Práce s Linuxem]] | [[Kategorie:Práce s Linuxem]] |
Verze z 4. 6. 2010, 06:37
Shellové skripty jsou zápisem příkazů do souboru, které bychom jinak zadávali postupně na příkazovém řádku.[1] Skript lze snadno spustit a vykonávat jím opakovanou činnost. Typicky se shellové skripty používají na unixových platformách,[2] ale používají se též na Microsoft Windows.[3][4]
Obsah
Zápis skriptu
Pro zápis skriptu se používají různé editory pro holý text (tzv. plaintext),[5] které do souboru ukládají pouze písmena bez formátovacích značek (na rozdíl třeba od HTML nebo formátu DOC pro Word). V grafickém prostředí lze použít nějaký jednoduchý editor, například gedit
nebo gvim
. V textovém prostředí pak běžné editory, jako jsou například mcedit
, nano
, vim
a další.
Aby byl skript přímo spustitelný, musí být jméno interpretu uvedeno na prvním řádku skriptu (hned na začátku souboru). V našem případě bude na prvním řádku uvedeno:
#!/bin/bash
Dále musí mít skript nastaven příznak spuštění (eXecutable). Na příponě souboru nezáleží, ale obvykle se uvádí .sh
(příponu je možné i vynechat). Pokud chceme skript spouštět pouhým zadáním jeho jména, je potřeba ho umístit do adresáře uvedeného v proměnné PATH. Takovým adresářem je obvykle automaticky adresář bin v domácím adresáři přihlášeného uživatele. Je-li umístěn skript jinde, musíme k němu uvést cestu. To platí i když je skript v aktuálním adresáři (tj. v adresáři, ve kterém právě stojíte), protože shell z bezpečnostních důvodů aktuální adresář neprohledává.
Komentáře se ve skriptech označují křížkem neboli znakem hash ("#
"). Je-li komentář započat na začátku řádku, ignoruje shell celý řádek. Jinak ignoruje pouze text umístěný za značkou komentáře.
mcedit priklad.sh # použijeme oblíbený editor
chmod +x priklad.sh # nastavíme právo spuštění
./priklad.sh # spustíme skript z aktuálního adresáře
Ladění skriptu
Chceme-li vidět, jak se skript interpretuje, uvedeme na příslušném místě skriptu příkaz set -x
a následně pak ladící výstup vypneme pomocí set +x
. Také můžeme celý skript spustit s parametrem -x
takto:
bash -x priklad.sh
Návratový kód
Každý příkaz v Unixu vrací návratový kód. V případě úspěchu (resp. pravdy) vrací ukončený program (nebo skritpt) podle běžně respektované dohody nulu (0). Jsou-li při provádění příkazu zjištěny problémy, je návratový kód nenulový (nejčastěji 1, tj. nepravda). Všimněte si, že je logický význam z praktického důvodu obrácen (nula je pravda). Větší hodnoty návratového kódu mohou blíže specifikovat situaci, kvůli které je vrácena chyba. Proto je potřeba při testování návratového kódu nějakého příkazu testovat jeho nenulovost (tj. netestovat, jestli vrací 1, ale jestli vrací 0 nebo cokoliv jiného). Pro ukončení skriptu a předání návratového kódu slouží příkaz exit
.
# návratový kód je 1 (tj. chyba, nepravda)
exit 1
Návratový kód využívají i konstrukce podmínek a smyček, kdy se vyhodnocuje, je-li výraz pravdivý (tj. použitý příkaz vrací nulu) nebo nepravdivý (příkaz vrací číslo různé od nuly). V případě, že je použita ve výrazu kolona (pipe, trubka), vyhodnocuje se pouze návratový kód posledního příkazu v koloně.
Vložené příkazy
Někdy je potřeba nejprve něco spočítat nebo zpracovat a teprve výsledek potřebujeme použít například jako parametr jiného příkazu. V tomto případě se používá buď zpětných apostrofů (na anglické klávesnici je zpětný apostrof vlevo vedle čísla 1 v horní řadě kláves) nebo nověji konstrukce $(...)
, kde na místo tří teček dosadíme příkaz nebo kolonu příkazů. Novější způsob lze s výhodou používat při vnořeném vyhodnocování.
echo Písmeno x má ve jméně právě přihlášený $(who | grep x)
Ve výše uvedeném příkladu je nejprve vyhodnocen příkaz v závorkách, jeho výstup je dosazen na jeho původní místo, a pak je teprve proveden příkaz echo
.
Alternativou je využití příkazu xargs, který svůj vstup mění na řadu parametrů:
grep -l rene@huzva.cz | xargs rm
Ve výše uvedeném příkladu příkaz grep
vypíše seznam souborů, které obsahují adresu rene@huzva.cz a předá je na vstup příkazu xargs
. Vstupující data jsou příkazem xargs
přetvořena na parametry příkazu rm
. Ve výsledku budou smazány všechny soubory, které obsahují zadaný řetězec. Výhodou této konstrukce je skutečnost, že obchází limit shellu v počtu parametrů na příkazovém řádku.
Předávání parametrů
Stejně jako ostatní programy mohou shellové skripty přebírat parametry, které byly zadány při spuštění na příkazovém řádku, např:
./mujskript.sh jedna 2
Předané parametry jsou ve skriptu dostupné pomocí speciálních proměnných:
$# - počet předaných parametrů $* - všechny předané parametry ($1 $2 atd.) $0 - jméno skriptu (jak byl volán - nultá část z příkazového řádku) $1 - první parametr zadaný za názvem programu $2 - druhý parametr atd.
Příkaz shift
Příkaz shift způsobí posun všech zadaných parametrů o jednu pozici vlevo, tj. první parametr je zahozen a na jeho místo je posunut druhý parametr, na pozici druhého je posunut třetí atd.
echo Pocet zadanych parametru: $#
echo Prvni parametr: $1
shift
echo dalsi parametry:
for i in $*; do
echo $i
done
Proměnné
Proměnné mohou být naplněny čísly i řetězci a shell je nerozlišuje. Některé proměnné mají speciální význam – např. proměnná PS1
, která vytváří prompt (výzvu) shellu. Proměnná se definuje tak, že se do ní přiřadí hodnota. Proměnnou lze zrušit příkazem unset
a všechny definované proměnné vypíše příkaz set
. Jména proměnných se obvykle píší velkými písmeny, aby se dobře odlišila od ostatních příkazů ve skriptu.
CISLO=3
echo $CISLO
CISLO=$(expr $CISLO + 12)
echo $CISLO
KOUPIT="rohlik maslo mleko"
for i in KOUPIT; do
echo $i
done
Proměnné (a funkce) lze odstranit pomocí příkazu unset
:
unset CISLO
Proměnné prostředí
Speciální postavení mají tzv. proměnné prostředí. Normální proměnné jsou platné (a dostupné) pouze v shellu (resp. programu), který je nadefinoval. Proměnné prostředí jsou však děděny i do potomků procesu, který proměnnou nadefinoval. Dají se tak předávat mezi programy data, avšak jen jednosměrně (od rodiče k potomku). Proměnné prostředí se definují příkazem export
(oba uvedené příklady exportu proměnné jsou rovnocenné):
EDITOR=mcedit
export EDITOR
export VISUAL=mcedit
echo "EDITOR: $EDITOR, VISUAL: $VISUAL"
Nadefinujeme-li proměnnou VISUAL v příkazovém řádku, bude viditelná pro všechny potomky shellu, tj. pro všechny dále spuštěné programy. Příkaz echo
na posledním řádku proměnnou vypisuje. Proměnná VISUAL (a EDITOR) je významná tím, že ji respektují různé programy, které používají externí editor (např. crontab
, mutt
a podobně). Pokud není definována, je vyvolán editor vi
(což může být pro začátečníky frustrující). Nadefinujeme-li ji na hodnotu uvedenou výše, bude spuštěn program mcedit
(součást programu Midnight Commander), který má (na rozdíl od vi
) klasické ovládání, takže začátečník si s ním snadno poradí.
Jednorázové nastavení proměnné prostředí
Proměnnou prostředí lze nastavit jednorázově, takže bude platná jen pro jeden spouštěný program:
EDITOR=mcedit crontab -e
DISPLAY="mujpocitac:0.0" firefox
Ve výše uvedeném příkladu je nejprve spuštěn program crontab
(tedy editace uživatelské tabulky programu cron), ale zároveň je jednorázově nastavena proměnná prostředí EDITOR, takže program crontab
místo implicitně nastaveného editoru vi
spustí editor mcedit
(podle nastavené proměnné). Obdobně je na druhém řádku spuštěn program Firefox, jehož okno bude místo na lokální displej směrováno na jiný počítač (díky nastavení proměnné prostředí DISPLAY). Použité uvozovky ohraničují definovaný obsah proměnné, nejsou však poté jejím obsahem.
Řídící konstrukce
Podmínka if
- if výraz; then příkazy1; [ elif příkazy2; then příkazy3; ] ... [ else příkazy4; ] fi
- pokud je návratový kód výrazu nulový (příkaz byl úspěšný, nenastala chyba), bude provedena část příkazy1
- jinak je provedena část příkazy2 nebo příkazy4 (pokud část elif nepoužijeme)
- návratový kód vrací poslední provedený proces nebo 0, pokud se ještě neprovedl žádný příkaz
- pokud použijeme kolonu příkazů, bude použita návratová hodnota posledního příkazu v koloně
- nejrůznější testy je možné realizovat příkazem
test
(viz #Testovaní výrazu níže)
if grep -q huzva /etc/passwd; then
echo yes
else
echo no
fi
if [ -f /tmp/IAmHere ]; then
echo jsem tu
fi
Cyklus while
- while výraz; do příkazy; done
- úsek do příkazy; je prováděn tak dlouho, dokud je návratový kód výrazu nulový (pravda)
while who | grep huzva > /dev/null
do
sleep 20s
done
echo "Už se odlásil"
Cyklus until
- until výraz; do příkazy; done
- úsek do příkazy; je prováděn tak dlouho, dokud je návratový kód výrazu NEnulový (NEpravda)
until who | grep huzva > /dev/null; do sleep 20s; done
echo "Už se přihlásil"
Smyčka for
- for jméno [ in slovo; ] do příkazy; done
- příkaz expanduje slovo a postupně vytvářené položky přiřazuje proměnné jméno a provádí posloupnost příkazů příkazy
- není-li in slovo; zadáno, potom se příkazy provede pro každý poziční parametr (viz výše)
for POLOZKA in a b c d
do
echo $POLOZKA
done
for JMENO in *; do echo $JMENO; done # ekvivalent příkazu ls
Větvení case
- case slovo in
- vzorek [ | vzorek ... ]) příkazy;;
- ...
- esac
- příkaz expanduje slovo a hledá je mezi zadanými vzorky i s použitím žolíkových znaků (používají se také pro expanzi jmen souborů)
- jakmile se shoduje, provede se úsek příkazy
- po nalezení první shody se dále už nehledá
echo Zadej akci a soubor:
read AKCE SOUBOR
case $AKCE in
smaz|remove|delete) rm $SOUBOR;;
vytvor|create) touch $SOUBOR;
chmod 777 $SOUBOR;;
esac
echo Zadej odpoved
read VSTUP
case $VSTUP in
[aAyY]*) echo ANO
;;
n*|N*) echo NE
;;
*) echo Nerozumim
esac
Řízení cyklu break a continue
Cyklus lze předčasně ukončit nebo vynutit jeho okamžitý další průběh (od jeho začátku). Tyto operace narušují pravidla strukturovaného programování avšak obvykle se používají proto, že odstraňují nutnost vkládat do cyklu další podmínky. Jejich použití by proto mělo vést ke zpřehlednění a zjednodušení cyklu (a ne naopak). Příkazy nemají vliv na právě zpracovávanou podmínku, mají vztah pouze k nadřízené smyčce.
- break [n]
- ukončí n-tou úroveň cyklu for, while, until
- bez parametru ukončí nejbližší cyklus
- continue [n]
- zahájí další iteraci cyklu n-té úrovně
- bez parametru zahájí další průběh nejbližšího cyklu
Přesměrování řídící konstrukce
Na celou řídící konstrukci podmínky nebo cyklu lze aplikovat přesměrování, které je pak platné pro všechny příkazy uvnitř řídící konstrukce.
for i in /etc/*; do
[ -d "$i" ] && echo Adresář: $i
done > seznam.txt
Výše uvedený příklad zapíše seznam adresářů do souboru.
if wget -q http://www.nekde.cz/adr/file.zip; then
mv file.zip file-$(date +%d.%m.%Y-%X)
fi > /dev/null 2>&1
Výše uvedený příklad provede operaci a nezávisle na jejím výsledku zahodí všechna chybová hlášení do /dev/null
.
Příkazy true, false
Příkaz true vrací pravdu (návratový kód nula) a příkaz false vrací nepravdu (nenulový návratový kód), což je možné použít v podmínkách a podobně.
- true
- návratový kód vždy 0
- false
- návratový kód vždy 1
while true; do
echo y
done # ekvivalent příkazu yes
Testování výrazu
- test výraz
- [ výraz ]
- obě uvedené formy jsou ekvivalentní (tj. chovají se naprosto stejně), [ je linka na příkaz test
- příkaz vyhodnotí výraz a nastaví návratový kód 0 (true) nebo 1 (false)
- v některých shellech (bash) jsou oba příkazy interní; pokud chcete volat externí program, musíte u něj uvést plnou cestu (např.
/usr/bin/test
)
- Testování typu souboru
- -f soubor soubor existuje a je normálním souborem
- -d soubor soubor existuje a je adresářem
- -h soubor nebo -L soubor soubor existuje a je symbolickým odkazem
- -b soubor soubor existuje a je blokovým speciálním souborem
- -c soubor soubor existuje a je znakovým speciálním souborem
- -e soubor soubor existuje (pouze vestavěný příkaz test)
- -p soubor soubor existuje a je pojmenovanou rourou
- -S soubor soubor existuje a je socket
- -t [fd] fd je otevřeno na terminál, vynecháme-li fd, potom se použije hodnota 1 (standardní výstup)
if [ -f /etc/shadow ]; then
echo "V systému je nainstalováno shadow password"
fi
- Testování přístupových práv
- -r soubor soubor existuje a lze jej číst
- -w soubor soubor existuje a lze do něj zapisovat
- -x soubor soubor existuje a je proveditelný
- -u soubor soubor existuje a má nastaven SUID bit
- -g soubor soubor existuje a má nastaven SGID bit
- -k soubor soubor existuje a má nastaven sticky bit
- Testování charakteristik souborů
- -e soubor soubor existuje
- -s soubor soubor existuje a má velikost větší než nula
- soubor1 -nt soubor2 soubor1 je novější (podle času poslední modifikace obsahu) než soubor2
- soubor1 -ot soubor2 soubor1 je starší (podle času poslední modifikace obsahu) než soubor2
- soubor1 -ef soubor2 soubor1 a soubor2 jsou na stejném zařízení a mají stejné číslo i-uzlu (tzn. jde o dva tvrdé odkazy na tentýž soubor)
- Testování řetězců
- -z řetězec délka řetězce je nulová
- -n řetězec nebo řetězec délka řetězce je nenulová
- řetězec1 = řetězec2 řetězce jsou shodné
- řetězec1 != řetězec2 řetězce se neshodují
[ -z $HOME ] && echo "Proměnná prostředí HOME neexistuje"
- Numerické testy
- na místě numerického argumentu se smí vyskytovat buď číslo (může být i záporné), nebo speciální výraz
- -l řetězec výraz je nahrazen délkou řetězce
- číslo1 -eq číslo2 číslo1 je rovno číslo2
- číslo1 -ne číslo2 číslo1 se nerovná číslo2
- číslo1 -lt číslo2 číslo1 je menší než číslo2
- číslo1 -le číslo2 číslo1 je menší nebo rovno číslo2
- číslo1 -gt číslo2 číslo1 je větší než číslo2
- číslo1 -ge číslo2 číslo1 je větší nebo rovno číslo2
i=1
while [ $i -le 10 ]; do
echo $i
i=`expr $i + 1`
done
RETEZEC="abc"
/usr/bin/test -l $RETEZEC -gt 1 && echo "Řetězec je delší"
- Logické výrazy
- priority lze upravovat závorkami ( )
- Pozor: nezapomenout zrušit speciální význam závorky v shellu - např. pomocí zpětného lomítka \( \)
- ! výraz výraz je nepravdivý
- výraz1 -a výraz2 výraz1 a výraz2 jsou pravdivé
- výraz1 -o výraz2 výraz1 nebo výraz2 je pravdivý
[ ! -z "$HOME" ] && echo "Proměnná prostředí HOME existuje"
Zkrácená forma příkazu if
Místo příkazu if lze s výhodou použít zkrácenou formu. V následujícím příkladu je příkaz proveden, pokud je předchozí výraz pravdivý:
[ výraz ] && příkaz
Zde je příkaz je proveden, pokud výraz vrátí nepravdu:
[ výraz ] || příkaz
Funkce
- [function] název() { ... }
- klíčové slovo
function
není nutné použít - parametry se předávají stejně, jako celému skriptu
- funkce může vracet hodnotu pomocí příkazu
return
function soucet() {
echo -n "$1 + $2 = "
expr $1 + $2
}
soucet 7 12
Reference
- ↑ http://cs.wikipedia.org/wiki/Unixov%C3%BD_shell – unixový shell
- ↑ http://cs.wikipedia.org/wiki/UN*X – unixové systémy, resp. platformy
- ↑ http://www.cygwin.com – unixové prostředí pro Microsoft Windows
- ↑ http://cs.wikipedia.org/wiki/Windows_PowerShell – Windows PowerShell
- ↑ http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cist%C3%BD_text – holý text (čistý text)