BASH: Skriptování: Porovnání verzí

Z Milan Kerslager
Přejít na: navigace, hledání
(Přesměrování řídící konstrukce)
m (+source)
Řádka 5: Řádka 5:
 
Aby byl skript přímo spustitelný, musí být jméno interpretu uvedeno na prvním řádku skriptu (hned na začátku souboru). V našem případě bude na prvním řádku uvedeno:
 
Aby byl skript přímo spustitelný, musí být jméno interpretu uvedeno na prvním řádku skriptu (hned na začátku souboru). V našem případě bude na prvním řádku uvedeno:
  
 +
<source lang=bash>
 
  #!/bin/bash
 
  #!/bin/bash
 +
</source>
  
 
Dále musí mít skript nastaven příznak spuštění (eXecutable). Na příponě souboru nezáleží, ale obvykle se uvádí .sh (příponu je možné i vynechat). Pokud chceme skript spouštět pouhým zadáním jeho jména, je potřeba ho umístit do adresáře uvedeného v proměnné PATH. Takovým adresářem je obvykle automaticky adresář ''bin'' v domácím adresáři přihlášeného uživatele. Je-li umístěn skript jinde, musíme k němu uvést cestu. To platí i když je skript v aktuálním adresáři (tj. v adresáři, ve kterém právě stojíte), protože shell z bezpečnostních důvodů aktuální adresář neprohledává. Komentáře se ve skriptech označují křížkem neboli znakem hash ("#"). Je-li komentář započat na začátku řádku, ignoruje shell celý řádek. Jinak ignoruje pouze text umístěný za značkou komentáře.
 
Dále musí mít skript nastaven příznak spuštění (eXecutable). Na příponě souboru nezáleží, ale obvykle se uvádí .sh (příponu je možné i vynechat). Pokud chceme skript spouštět pouhým zadáním jeho jména, je potřeba ho umístit do adresáře uvedeného v proměnné PATH. Takovým adresářem je obvykle automaticky adresář ''bin'' v domácím adresáři přihlášeného uživatele. Je-li umístěn skript jinde, musíme k němu uvést cestu. To platí i když je skript v aktuálním adresáři (tj. v adresáři, ve kterém právě stojíte), protože shell z bezpečnostních důvodů aktuální adresář neprohledává. Komentáře se ve skriptech označují křížkem neboli znakem hash ("#"). Je-li komentář započat na začátku řádku, ignoruje shell celý řádek. Jinak ignoruje pouze text umístěný za značkou komentáře.
  
 +
<source lang=bash>
 
  mcedit priklad.sh      # použijeme oblíbený editor
 
  mcedit priklad.sh      # použijeme oblíbený editor
 
  chmod +x priklad.sh    # nastavíme právo spuštění
 
  chmod +x priklad.sh    # nastavíme právo spuštění
 
  ./priklad.sh          # spustíme skript z aktuálního adresáře
 
  ./priklad.sh          # spustíme skript z aktuálního adresáře
 +
</source>
  
 
== Ladění skriptu ==
 
== Ladění skriptu ==
Řádka 17: Řádka 21:
 
Chceme-li vidět, jak se skript interpretuje, uvedeme na příslušném místě skriptu příkaz <CODE>set&nbsp;-x</CODE> a následně pak ladící výstup vypneme pomocí <CODE>set&nbsp;+x</CODE>. Také můžeme celý skript spustit s parametrem -x takto:
 
Chceme-li vidět, jak se skript interpretuje, uvedeme na příslušném místě skriptu příkaz <CODE>set&nbsp;-x</CODE> a následně pak ladící výstup vypneme pomocí <CODE>set&nbsp;+x</CODE>. Také můžeme celý skript spustit s parametrem -x takto:
  
 +
<source lang=bash>
 
  bash -x priklad.sh
 
  bash -x priklad.sh
 +
</source>
  
 
== Návratový kód ==
 
== Návratový kód ==
Řádka 23: Řádka 29:
 
Každý příkaz v Unixu vrací návratový kód. V případě úspěchu (resp. ''pravdy'') vrací ukončený program (nebo skritpt) podle dohody nulu (0). Jsou-li při provádění příkazu zjištěny problémy, je návratový kód nenulový (nejčastěji 1, tj. ''nepravda''). Větší hodnoty mohou blíže specifikovat situaci, kvůli které je vrácena chyba. Tím pádem je potřeba ve skriptech při kontrole výstupního kódu příkazu testovat jeho nenulovost (tj. netestovat, jestli vrací 1, ale jestli vrací 0 nebo cokoliv jiného). Pro ukonční skriptu a předání návratového kódu slouží příkaz exit.
 
Každý příkaz v Unixu vrací návratový kód. V případě úspěchu (resp. ''pravdy'') vrací ukončený program (nebo skritpt) podle dohody nulu (0). Jsou-li při provádění příkazu zjištěny problémy, je návratový kód nenulový (nejčastěji 1, tj. ''nepravda''). Větší hodnoty mohou blíže specifikovat situaci, kvůli které je vrácena chyba. Tím pádem je potřeba ve skriptech při kontrole výstupního kódu příkazu testovat jeho nenulovost (tj. netestovat, jestli vrací 1, ale jestli vrací 0 nebo cokoliv jiného). Pro ukonční skriptu a předání návratového kódu slouží příkaz exit.
  
 +
<source lang=bash>
 
  # návratový kód je 1 (tj. chyba, nepravda)
 
  # návratový kód je 1 (tj. chyba, nepravda)
 
  exit 1
 
  exit 1
 +
</source>
  
 
Návratový kód využívají i kontrukce podmínek a smyček, kdy se vyhodnocuje, je-li výraz pravdivý (tj. použitý příkaz vrací nulu) nebo nepravdivý (příkaz vrací číslo různé od nuly). V případě, že je použita ve výrazu kolona (pipe, trubka), vyhodnocuje se pouze návratový kód posledního příkazu v koloně.
 
Návratový kód využívají i kontrukce podmínek a smyček, kdy se vyhodnocuje, je-li výraz pravdivý (tj. použitý příkaz vrací nulu) nebo nepravdivý (příkaz vrací číslo různé od nuly). V případě, že je použita ve výrazu kolona (pipe, trubka), vyhodnocuje se pouze návratový kód posledního příkazu v koloně.
Řádka 32: Řádka 40:
 
Někdy je potřeba nejprve něco spočítat nebo zpracovat a teprve výsledek potřebujeme použít například jako parametr jiného příkazu. V tomto případě se používá buď zpětných apostrofů (na anglické klávesnici je zpětný apostrof vlevo vedle čísla 1 v horní řadě kláves) nebo nověji konstrukce <CODE>$(...)</CODE>, kde na místo tří teček dosadíme příkaz nebo kolonu příkazů. Novější způsob lze s výhodou používat při vnořeném vyhodnocování.
 
Někdy je potřeba nejprve něco spočítat nebo zpracovat a teprve výsledek potřebujeme použít například jako parametr jiného příkazu. V tomto případě se používá buď zpětných apostrofů (na anglické klávesnici je zpětný apostrof vlevo vedle čísla 1 v horní řadě kláves) nebo nověji konstrukce <CODE>$(...)</CODE>, kde na místo tří teček dosadíme příkaz nebo kolonu příkazů. Novější způsob lze s výhodou používat při vnořeném vyhodnocování.
  
 +
<source lang=bash>
 
  echo Písmeno x má ve jméně právě přihlášený $(who | grep x)
 
  echo Písmeno x má ve jméně právě přihlášený $(who | grep x)
 +
</source>
  
 
Ve výše uvedeném příkladu je nejprve vyhodnocen příkaz v závorkách, jeho výstup je dosazen na jeho původní místo, a pak je teprve proveden příkaz <CODE>echo</CODE>.
 
Ve výše uvedeném příkladu je nejprve vyhodnocen příkaz v závorkách, jeho výstup je dosazen na jeho původní místo, a pak je teprve proveden příkaz <CODE>echo</CODE>.
Řádka 38: Řádka 48:
 
Alternativou je využití příkazu '''xargs''', který svůj vstup mění na řadu parametrů:
 
Alternativou je využití příkazu '''xargs''', který svůj vstup mění na řadu parametrů:
  
 +
<source lang=bash>
 
  grep -l rene@huzva.cz | xargs rm
 
  grep -l rene@huzva.cz | xargs rm
 +
</source>
  
 
Ve výše uvedeném příkladu příkaz ''grep'' vypíše seznam souborů, které obsahují adresu ''rene@huzva.cz'' a předá je na vstup příkazu ''xargs''. Vstupující data jsou pak přetvořena na parametry příkazu ''rm''. Ve výsledku budou smazány všechny soubory, které obsahují zadaný řetězec. Výhodou konstrukce je, že obchází limit shellu v počtu parametrů na příkazovém řádku.
 
Ve výše uvedeném příkladu příkaz ''grep'' vypíše seznam souborů, které obsahují adresu ''rene@huzva.cz'' a předá je na vstup příkazu ''xargs''. Vstupující data jsou pak přetvořena na parametry příkazu ''rm''. Ve výsledku budou smazány všechny soubory, které obsahují zadaný řetězec. Výhodou konstrukce je, že obchází limit shellu v počtu parametrů na příkazovém řádku.
Řádka 46: Řádka 58:
 
Stejně jako ostatní programy mohou shellové skripty přebírat parametry, které byly zadány při spuštění na příkazovém řádku, např:
 
Stejně jako ostatní programy mohou shellové skripty přebírat parametry, které byly zadány při spuštění na příkazovém řádku, např:
  
 +
<source lang=bash>
 
  ./mujskript.sh jedna 2
 
  ./mujskript.sh jedna 2
 +
</source>
  
 
Předané parametry jsou ve skriptu dostupné pomocí speciálních konstrukcí:
 
Předané parametry jsou ve skriptu dostupné pomocí speciálních konstrukcí:
Řádka 60: Řádka 74:
 
Příkaz shift způsobí posun zadaných parametrů vlevo, tj. první parametr je zahozen a na jeho místo je posunut druhý parametr, na pozici druhého je posunut třetí atd.
 
Příkaz shift způsobí posun zadaných parametrů vlevo, tj. první parametr je zahozen a na jeho místo je posunut druhý parametr, na pozici druhého je posunut třetí atd.
  
 +
<source lang=bash>
 
  echo Pocet zadanych parametru: $#
 
  echo Pocet zadanych parametru: $#
 
  echo Prvni parametr: $1
 
  echo Prvni parametr: $1
Řádka 67: Řádka 82:
 
     echo $i
 
     echo $i
 
  done
 
  done
 +
</source>
  
 
== Proměnné ==
 
== Proměnné ==
Řádka 72: Řádka 88:
 
Proměnné mohou být naplněny čísly i řetězci a shell je nerozlišuje. Některé proměnné mají speciální význam &ndash; např. proměnná PS1, která vytváří prompt (výzvu) shellu. Proměnná se definuje tak, že se do ní přiřadí hodnota. Proměnnou lze zrušit příkazem <CODE>unset</CODE> a všechny definované proměnné vypíše příkaz <CODE>set</CODE>. Jména proměnných se obvykle píší velkými písmeny, aby se dobře odlišila od ostatních příkazů ve skriptu.
 
Proměnné mohou být naplněny čísly i řetězci a shell je nerozlišuje. Některé proměnné mají speciální význam &ndash; např. proměnná PS1, která vytváří prompt (výzvu) shellu. Proměnná se definuje tak, že se do ní přiřadí hodnota. Proměnnou lze zrušit příkazem <CODE>unset</CODE> a všechny definované proměnné vypíše příkaz <CODE>set</CODE>. Jména proměnných se obvykle píší velkými písmeny, aby se dobře odlišila od ostatních příkazů ve skriptu.
  
 +
<source lang=bash>
 
  CISLO=3
 
  CISLO=3
 
  echo $CISLO
 
  echo $CISLO
Řádka 81: Řádka 98:
 
     echo $i
 
     echo $i
 
  done
 
  done
 +
</source>
  
 
=== Proměnné prostředí ===
 
=== Proměnné prostředí ===
Řádka 86: Řádka 104:
 
Speciální postavení mají tzv. proměnné prostředí. Normální proměnné jsou platné (a dostupné) pouze v shellu (resp. programu), který je nadefinoval. Proměnné prostředí jsou však děděny i do potomků procesu, který proměnnou nadefinoval. Dají se tak předávat mezi programy data, avšak jen jednosměrně (od rodiče k potomku). Proměnné prostředí se definují příkazem <CODE>export</CODE> (oba uvedené příklady exportu proměnné jsou rovnocenné):
 
Speciální postavení mají tzv. proměnné prostředí. Normální proměnné jsou platné (a dostupné) pouze v shellu (resp. programu), který je nadefinoval. Proměnné prostředí jsou však děděny i do potomků procesu, který proměnnou nadefinoval. Dají se tak předávat mezi programy data, avšak jen jednosměrně (od rodiče k potomku). Proměnné prostředí se definují příkazem <CODE>export</CODE> (oba uvedené příklady exportu proměnné jsou rovnocenné):
  
 +
<source lang=bash>
 
  EDITOR=mcedit
 
  EDITOR=mcedit
 
  export EDITOR
 
  export EDITOR
 
  export VISUAL=mcedit
 
  export VISUAL=mcedit
 +
</source>
  
 
Nadefinujeme-li proměnnou VISUAL v příkazovém řádku, bude viditelná pro všechny potomky shellu, tj. pro všechny dále spuštěné programy. Proměnná VISUAL (a EDITOR) je významná tím, že ji respektují různé programy, které používají externí editor (např. crontab, mutt a podobně). Pokud není definována, je vyvolán editor VI. Nadefinujeme-li ji na hodnotu uvedenou výše, bude spuštěn program <CODE>mcedit</CODE> (součást programu Midnight Commander), který má klasické ovládání, takže začátečník si s ním snadno poradí.
 
Nadefinujeme-li proměnnou VISUAL v příkazovém řádku, bude viditelná pro všechny potomky shellu, tj. pro všechny dále spuštěné programy. Proměnná VISUAL (a EDITOR) je významná tím, že ji respektují různé programy, které používají externí editor (např. crontab, mutt a podobně). Pokud není definována, je vyvolán editor VI. Nadefinujeme-li ji na hodnotu uvedenou výše, bude spuštěn program <CODE>mcedit</CODE> (součást programu Midnight Commander), který má klasické ovládání, takže začátečník si s ním snadno poradí.
Řádka 103: Řádka 123:
 
* pokud použijeme kolonu příkazů, bude použita návratová hodnota posledního příkazu v koloně  
 
* pokud použijeme kolonu příkazů, bude použita návratová hodnota posledního příkazu v koloně  
  
 +
<source lang=bash>
 
  if grep -q huzva /etc/passwd; then
 
  if grep -q huzva /etc/passwd; then
 
     echo yes
 
     echo yes
Řádka 112: Řádka 133:
 
     echo jsem tu
 
     echo jsem tu
 
  fi
 
  fi
 +
</source>
  
 
=== Cyklus while ===
 
=== Cyklus while ===
Řádka 118: Řádka 140:
 
* úsek ''do příkazy;'' je prováděn tak dlouho, dokud je návratový kód ''výrazu'' nulový (pravda)
 
* úsek ''do příkazy;'' je prováděn tak dlouho, dokud je návratový kód ''výrazu'' nulový (pravda)
  
 +
<source lang=bash>
 
  while who | grep huzva > /dev/null
 
  while who | grep huzva > /dev/null
 
  do
 
  do
Řádka 123: Řádka 146:
 
  done
 
  done
 
  echo "Už se odlásil"
 
  echo "Už se odlásil"
 +
</source>
  
 
=== Cyklus until ===
 
=== Cyklus until ===
Řádka 129: Řádka 153:
 
* úsek ''do příkazy;'' je prováděn tak dlouho, dokud je návratový kód ''výrazu'' NEnulový (NEpravda)
 
* úsek ''do příkazy;'' je prováděn tak dlouho, dokud je návratový kód ''výrazu'' NEnulový (NEpravda)
  
 +
<source lang=bash>
 
  until who | grep huzva > /dev/null; do sleep 20s; done
 
  until who | grep huzva > /dev/null; do sleep 20s; done
 
  echo "Už se přihlásil"
 
  echo "Už se přihlásil"
 +
</source>
  
 
=== Smyčka for ===
 
=== Smyčka for ===
Řádka 139: Řádka 165:
 
* není-li ''in slovo;'' zadáno, potom se ''příkazy'' provede pro každý poziční parametr (viz výše)
 
* není-li ''in slovo;'' zadáno, potom se ''příkazy'' provede pro každý poziční parametr (viz výše)
  
 +
<source lang=bash>
 
  for POLOZKA in a b c d
 
  for POLOZKA in a b c d
 
  do
 
  do
Řádka 145: Řádka 172:
  
 
  for JMENO in *; do echo $JMENO; done        # ekvivalent příkazu ls
 
  for JMENO in *; do echo $JMENO; done        # ekvivalent příkazu ls
 +
</source>
  
 
=== Větvení case ===
 
=== Větvení case ===
Řádka 157: Řádka 185:
 
* po nalezení první shody se dále už nehledá
 
* po nalezení první shody se dále už nehledá
  
 +
<source lang=bash>
 
  echo Zadej akci a soubor:
 
  echo Zadej akci a soubor:
 
  read AKCE SOUBOR
 
  read AKCE SOUBOR
Řádka 174: Řádka 203:
 
     *)      echo Nerozumim
 
     *)      echo Nerozumim
 
  esac
 
  esac
 +
</source>
  
 
=== Řízení cyklu break a continue ===
 
=== Řízení cyklu break a continue ===
Řádka 214: Řádka 244:
 
* návratový kód vždy 1  
 
* návratový kód vždy 1  
  
 +
<source lang=bash>
 
  while true; do
 
  while true; do
 
     echo y
 
     echo y
 
  done                # ekvivalent příkazu yes
 
  done                # ekvivalent příkazu yes
 +
</source>
  
 
== Testování výrazu ==
 
== Testování výrazu ==
Řádka 243: Řádka 275:
 
** <TT>-t [fd]</TT> fd je otevřeno na terminál, vynecháme-li fd, potom se použije hodnota 1 (standardní výstup)  
 
** <TT>-t [fd]</TT> fd je otevřeno na terminál, vynecháme-li fd, potom se použije hodnota 1 (standardní výstup)  
  
 +
<source lang=bash>
 
  if [ -f /etc/shadow ]; then
 
  if [ -f /etc/shadow ]; then
 
     echo "V systému je nainstalováno shadow password"
 
     echo "V systému je nainstalováno shadow password"
 
  fi
 
  fi
 +
</source>
  
 
* Testování přístupových práv
 
* Testování přístupových práv
Řádka 268: Řádka 302:
 
** <TT>řetězec1 != řetězec2</TT> řetězce se neshodují  
 
** <TT>řetězec1 != řetězec2</TT> řetězce se neshodují  
  
 +
<source lang=bash>
 
  [ -z $HOME ] && echo "Proměnná prostředí HOME neexistuje"
 
  [ -z $HOME ] && echo "Proměnná prostředí HOME neexistuje"
 +
</source>
  
 
* Numerické testy
 
* Numerické testy
Řádka 280: Řádka 316:
 
** <TT>číslo1 -ge číslo2</TT> číslo1 je větší nebo rovno číslo2  
 
** <TT>číslo1 -ge číslo2</TT> číslo1 je větší nebo rovno číslo2  
  
 +
<source lang=bash>
 
  i=1
 
  i=1
 
  while [ $i -le 10 ]; do
 
  while [ $i -le 10 ]; do
Řádka 288: Řádka 325:
 
  RETEZEC="abc"
 
  RETEZEC="abc"
 
  /usr/bin/test -l $RETEZEC -gt 1 && echo "Řetězec je delší"
 
  /usr/bin/test -l $RETEZEC -gt 1 && echo "Řetězec je delší"
 +
</source>
  
 
* Logické výrazy
 
* Logické výrazy
Řádka 296: Řádka 334:
 
** <TT>výraz1 -o výraz2</TT> výraz1 nebo výraz2 je pravdivý  
 
** <TT>výraz1 -o výraz2</TT> výraz1 nebo výraz2 je pravdivý  
  
 +
<source lang=bash>
 
  [ ! -z "$HOME" ] && echo "Proměnná prostředí HOME existuje"
 
  [ ! -z "$HOME" ] && echo "Proměnná prostředí HOME existuje"
 +
</source>
  
 
== Funkce ==
 
== Funkce ==
Řádka 305: Řádka 345:
 
* funkce může vracet hodnotu pomocí příkazu <CODE>return</CODE>
 
* funkce může vracet hodnotu pomocí příkazu <CODE>return</CODE>
  
 +
<source lang=bash>
 
  function soucet() {
 
  function soucet() {
 
   echo -n "$1 + $2 = "
 
   echo -n "$1 + $2 = "
Řádka 310: Řádka 351:
 
  }
 
  }
 
  soucet 7 12
 
  soucet 7 12
 +
</source>
  
 
[[Kategorie:Práce s Linuxem]]
 
[[Kategorie:Práce s Linuxem]]

Verze z 9. 11. 2009, 08:23

Shellové skripty jsou zápisem příkazů, které bychom jinak zadávali postupně na příkazovém řádku.

Zápis skriptu

Aby byl skript přímo spustitelný, musí být jméno interpretu uvedeno na prvním řádku skriptu (hned na začátku souboru). V našem případě bude na prvním řádku uvedeno:

 #!/bin/bash

Dále musí mít skript nastaven příznak spuštění (eXecutable). Na příponě souboru nezáleží, ale obvykle se uvádí .sh (příponu je možné i vynechat). Pokud chceme skript spouštět pouhým zadáním jeho jména, je potřeba ho umístit do adresáře uvedeného v proměnné PATH. Takovým adresářem je obvykle automaticky adresář bin v domácím adresáři přihlášeného uživatele. Je-li umístěn skript jinde, musíme k němu uvést cestu. To platí i když je skript v aktuálním adresáři (tj. v adresáři, ve kterém právě stojíte), protože shell z bezpečnostních důvodů aktuální adresář neprohledává. Komentáře se ve skriptech označují křížkem neboli znakem hash ("#"). Je-li komentář započat na začátku řádku, ignoruje shell celý řádek. Jinak ignoruje pouze text umístěný za značkou komentáře.

 mcedit priklad.sh      # použijeme oblíbený editor
 chmod +x priklad.sh    # nastavíme právo spuštění
 ./priklad.sh           # spustíme skript z aktuálního adresáře

Ladění skriptu

Chceme-li vidět, jak se skript interpretuje, uvedeme na příslušném místě skriptu příkaz set -x a následně pak ladící výstup vypneme pomocí set +x. Také můžeme celý skript spustit s parametrem -x takto:

 bash -x priklad.sh

Návratový kód

Každý příkaz v Unixu vrací návratový kód. V případě úspěchu (resp. pravdy) vrací ukončený program (nebo skritpt) podle dohody nulu (0). Jsou-li při provádění příkazu zjištěny problémy, je návratový kód nenulový (nejčastěji 1, tj. nepravda). Větší hodnoty mohou blíže specifikovat situaci, kvůli které je vrácena chyba. Tím pádem je potřeba ve skriptech při kontrole výstupního kódu příkazu testovat jeho nenulovost (tj. netestovat, jestli vrací 1, ale jestli vrací 0 nebo cokoliv jiného). Pro ukonční skriptu a předání návratového kódu slouží příkaz exit.

 # návratový kód je 1 (tj. chyba, nepravda)
 exit 1

Návratový kód využívají i kontrukce podmínek a smyček, kdy se vyhodnocuje, je-li výraz pravdivý (tj. použitý příkaz vrací nulu) nebo nepravdivý (příkaz vrací číslo různé od nuly). V případě, že je použita ve výrazu kolona (pipe, trubka), vyhodnocuje se pouze návratový kód posledního příkazu v koloně.

Vložené příkazy

Někdy je potřeba nejprve něco spočítat nebo zpracovat a teprve výsledek potřebujeme použít například jako parametr jiného příkazu. V tomto případě se používá buď zpětných apostrofů (na anglické klávesnici je zpětný apostrof vlevo vedle čísla 1 v horní řadě kláves) nebo nověji konstrukce $(...), kde na místo tří teček dosadíme příkaz nebo kolonu příkazů. Novější způsob lze s výhodou používat při vnořeném vyhodnocování.

 echo Písmeno x má ve jméně právě přihlášený $(who | grep x)

Ve výše uvedeném příkladu je nejprve vyhodnocen příkaz v závorkách, jeho výstup je dosazen na jeho původní místo, a pak je teprve proveden příkaz echo.

Alternativou je využití příkazu xargs, který svůj vstup mění na řadu parametrů:

 grep -l rene@huzva.cz | xargs rm

Ve výše uvedeném příkladu příkaz grep vypíše seznam souborů, které obsahují adresu rene@huzva.cz a předá je na vstup příkazu xargs. Vstupující data jsou pak přetvořena na parametry příkazu rm. Ve výsledku budou smazány všechny soubory, které obsahují zadaný řetězec. Výhodou konstrukce je, že obchází limit shellu v počtu parametrů na příkazovém řádku.

Předávání parametrů

Stejně jako ostatní programy mohou shellové skripty přebírat parametry, které byly zadány při spuštění na příkazovém řádku, např:

 ./mujskript.sh jedna 2

Předané parametry jsou ve skriptu dostupné pomocí speciálních konstrukcí:

$# - počet předaných parametrů
$* - všechny předané parametry
$0 - jméno skriptu (jak byl volán - nultá část z příkazového řádku)
$1 - první parametr zadaný za názvem programu
$2 - druhý parametr atd.

Příkaz shift

Příkaz shift způsobí posun zadaných parametrů vlevo, tj. první parametr je zahozen a na jeho místo je posunut druhý parametr, na pozici druhého je posunut třetí atd.

 echo Pocet zadanych parametru: $#
 echo Prvni parametr: $1
 shift
 echo dalsi parametry:
 for i in $*; do
     echo $i
 done

Proměnné

Proměnné mohou být naplněny čísly i řetězci a shell je nerozlišuje. Některé proměnné mají speciální význam – např. proměnná PS1, která vytváří prompt (výzvu) shellu. Proměnná se definuje tak, že se do ní přiřadí hodnota. Proměnnou lze zrušit příkazem unset a všechny definované proměnné vypíše příkaz set. Jména proměnných se obvykle píší velkými písmeny, aby se dobře odlišila od ostatních příkazů ve skriptu.

 CISLO=3
 echo $CISLO
 CISLO=$(expr $CISLO + 12)
 echo $CISLO
 
 KOUPIT="rohlik maslo mleko"
 for i in KOUPIT; do
    echo $i
 done

Proměnné prostředí

Speciální postavení mají tzv. proměnné prostředí. Normální proměnné jsou platné (a dostupné) pouze v shellu (resp. programu), který je nadefinoval. Proměnné prostředí jsou však děděny i do potomků procesu, který proměnnou nadefinoval. Dají se tak předávat mezi programy data, avšak jen jednosměrně (od rodiče k potomku). Proměnné prostředí se definují příkazem export (oba uvedené příklady exportu proměnné jsou rovnocenné):

 EDITOR=mcedit
 export EDITOR
 export VISUAL=mcedit

Nadefinujeme-li proměnnou VISUAL v příkazovém řádku, bude viditelná pro všechny potomky shellu, tj. pro všechny dále spuštěné programy. Proměnná VISUAL (a EDITOR) je významná tím, že ji respektují různé programy, které používají externí editor (např. crontab, mutt a podobně). Pokud není definována, je vyvolán editor VI. Nadefinujeme-li ji na hodnotu uvedenou výše, bude spuštěn program mcedit (součást programu Midnight Commander), který má klasické ovládání, takže začátečník si s ním snadno poradí.

Řídící konstrukce

Podmínka if

if výraz; then příkazy1; [ elif příkazy2; then příkazy3; ] ... [ else příkazy4; ] fi
  • pokud je návratový kód výrazu nulový (příkaz byl úspěšný, nenastala chyba), bude provedena část příkazy1
  • jinak je provedena část příkazy2 nebo příkazy4 (pokud část elif nepoužijeme)
  • návratový kód vrací poslední provedený proces nebo 0, pokud se ještě neprovedl žádný příkaz
  • pokud použijeme kolonu příkazů, bude použita návratová hodnota posledního příkazu v koloně
 if grep -q huzva /etc/passwd; then
    echo yes
 else
    echo no
 fi

 if [ -f /tmp/IAmHere ]; then
    echo jsem tu
 fi

Cyklus while

while výraz; do příkazy; done
  • úsek do příkazy; je prováděn tak dlouho, dokud je návratový kód výrazu nulový (pravda)
 while who | grep huzva > /dev/null
 do
    sleep 20s
 done
 echo "Už se odlásil"

Cyklus until

until výraz; do příkazy; done
  • úsek do příkazy; je prováděn tak dlouho, dokud je návratový kód výrazu NEnulový (NEpravda)
 until who | grep huzva > /dev/null; do sleep 20s; done
 echo "Už se přihlásil"

Smyčka for

for jméno [ in slovo; ] do příkazy; done
  • příkaz expanduje slovo a postupně vytvářené položky přiřazuje proměnné jméno a provádí posloupnost příkazů příkazy
  • není-li in slovo; zadáno, potom se příkazy provede pro každý poziční parametr (viz výše)
 for POLOZKA in a b c d
 do
     echo $POLOZKA
 done

 for JMENO in *; do echo $JMENO; done        # ekvivalent příkazu ls

Větvení case

case slovo in
vzorek [ | vzorek ... ]) příkazy;;
...
esac
  • příkaz expanduje slovo a hledá je mezi zadanými vzorky i s použitím žolíkových znaků (používají se také pro expanzi jmen souborů)
  • jakmile se shoduje, provede se úsek příkazy
  • po nalezení první shody se dále už nehledá
 echo Zadej akci a soubor:
 read AKCE SOUBOR
 case $AKCE in
    smaz|remove|delete) rm $SOUBOR;;
    vytvor|create)      touch $SOUBOR;
                        chmod 777 $SOUBOR;;
 esac

 echo Zadej odpoved
 read VSTUP
 case $VSTUP in
    [aAyY]*) echo ANO
             ;;
    n*|N*)   echo NE
             ;;
    *)       echo Nerozumim
 esac

Řízení cyklu break a continue

Cyklus lze předčasně ukončit nebo vynutit jeho okamžitý další průběh (od jeho začátku). Tyto operace narušují pravidla strukturovaného programování avšak obvykle se používají proto, že odstraňují nutnost vkládat do cyklu další podmínky. Jejich použití by proto mělo vést ke zpřehlednění a zjednodušení cyklu (a ne naopak). Příkazy nemají vliv na právě zpracovávanou podmínku, mají vztah pouze k nadřízené smyčce.

break [n]
  • ukončí n-tou úroveň cyklu for, while, until
  • bez parametru ukončí nejbližší cyklus
continue [n]
  • zahájí další iteraci cyklu n-té úrovně
  • bez parametru zahájí další průběh nejbližšího cyklu

Přesměrování řídící konstrukce

Na celou řídící konstrukci podmínky nebo cyklu lze aplikovat přesměrování, které je pak platné pro všechny příkazy uvnitř řídící konstrukce.

 for i in /etc/*; do
   [ -d "$i" ] && echo Adresář: $i
 done > seznam.txt

Výše uvedený příklad zapíše seznam adresářů do souboru.

 if wget -q http://www.nekde.cz/adr/file.zip; then
   mv file.zip file-$(date +%d.%m.%Y-%X)
 fi > /dev/null 2>&1

Výše uvedený příklad provede operaci a nezávisle na jejím výsledku zahodí všechna chybová hlášení do /dev/null.

Příkazy true, false

Příkaz true vrací pravdu (návratový kód nula) a příkaz false vrací nepravdu (nenulový návratový kód), což je možné použít v podmínkách a podobně.

true
  • návratový kód vždy 0
false
  • návratový kód vždy 1
 while true; do
     echo y
 done                # ekvivalent příkazu yes

Testování výrazu

test výraz
[ výraz ]
  • obě uvedené formy jsou ekvivalentní (tj. chovají se naprosto stejně), [ je linka na příkaz test
  • příkaz vyhodnotí výraz a nastaví návratový kód 0 (true) nebo 1 (false)
  • v některých shellech (bash) jsou oba příkazy interní; pokud chcete volat externí program, musíte u něj uvést plnou cestu (např. /usr/bin/test)
  • místo příkazu if lze s výhodou použít zkrácenou formu:
[ výraz ] && příkaz
  • příkaz je proveden, pokud výraz vrátí pravdu
[ výraz ] || příkaz
  • příkaz je proveden, pokud výraz vrátí nepravdu
  • Testování typu souboru
    • -f soubor soubor existuje a je normálním souborem
    • -d soubor soubor existuje a je adresářem
    • -h soubor nebo -L soubor soubor existuje a je symbolickým odkazem
    • -b soubor soubor existuje a je blokovým speciálním souborem
    • -c soubor soubor existuje a je znakovým speciálním souborem
    • -e soubor soubor existuje (pouze vestavěný příkaz test)
    • -p soubor soubor existuje a je pojmenovanou rourou
    • -S soubor soubor existuje a je socket
    • -t [fd] fd je otevřeno na terminál, vynecháme-li fd, potom se použije hodnota 1 (standardní výstup)
 if [ -f /etc/shadow ]; then
    echo "V systému je nainstalováno shadow password"
 fi
  • Testování přístupových práv
    • -r soubor soubor existuje a lze jej číst
    • -w soubor soubor existuje a lze do něj zapisovat
    • -x soubor soubor existuje a je proveditelný
    • -u soubor soubor existuje a má nastaven SUID bit
    • -g soubor soubor existuje a má nastaven SGID bit
    • -k soubor soubor existuje a má nastaven sticky bit
  • Testování charakteristik souborů
    • -e soubor soubor existuje
    • -s soubor soubor existuje a má velikost větší než nula
    • soubor1 -nt soubor2 soubor1 je novější (podle času poslední modifikace obsahu) než soubor2
    • soubor1 -ot soubor2 soubor1 je starší (podle času poslední modifikace obsahu) než soubor2
    • soubor1 -ef soubor2 soubor1 a soubor2 jsou na stejném zařízení a mají stejné číslo i-uzlu (tzn. jde o dva tvrdé odkazy na tentýž soubor)
  • Testování řetězců
    • -z řetězec délka řetězce je nulová
    • -n řetězec nebo řetězec délka řetězce je nenulová
    • řetězec1 = řetězec2 řetězce jsou shodné
    • řetězec1 != řetězec2 řetězce se neshodují
 [ -z $HOME ] && echo "Proměnná prostředí HOME neexistuje"
  • Numerické testy
    • na místě numerického argumentu se smí vyskytovat buď číslo (může být i záporné), nebo speciální výraz
    • -l řetězec výraz je nahrazen délkou řetězce
    • číslo1 -eq číslo2 číslo1 je rovno číslo2
    • číslo1 -ne číslo2 číslo1 se nerovná číslo2
    • číslo1 -lt číslo2 číslo1 je menší než číslo2
    • číslo1 -le číslo2 číslo1 je menší nebo rovno číslo2
    • číslo1 -gt číslo2 číslo1 je větší než číslo2
    • číslo1 -ge číslo2 číslo1 je větší nebo rovno číslo2
 i=1
 while [ $i -le 10 ]; do
     echo $i
     i=`expr $i + 1`
 done

 RETEZEC="abc"
 /usr/bin/test -l $RETEZEC -gt 1 && echo "Řetězec je delší"
  • Logické výrazy
    • priority lze upravovat závorkami ( )
    • Pozor: nezapomenout zrušit speciální význam závorky v shellu - např. pomocí zpětného lomítka \( \)
    • ! výraz výraz je nepravdivý
    • výraz1 -a výraz2 výraz1 a výraz2 jsou pravdivé
    • výraz1 -o výraz2 výraz1 nebo výraz2 je pravdivý
 [ ! -z "$HOME" ] && echo "Proměnná prostředí HOME existuje"

Funkce

[function] název() { ... }
  • klíčové slovo function není nutné použít
  • parametry se předávají stejně, jako celému skriptu
  • funkce může vracet hodnotu pomocí příkazu return
 function soucet() {
   echo -n "$1 + $2 = "
   expr $1 + $2
 }
 soucet 7 12