Síťová rozhraní: Porovnání verzí
m (Prohození kapitol) |
(→Ruční výběr modulu: +wikitable) |
||
Řádka 91: | Řádka 91: | ||
<CENTER> | <CENTER> | ||
− | {| | + | {| class=wikitable |
|+ Seznam modulů pro síťové karty | |+ Seznam modulů pro síťové karty | ||
|- | |- |
Verze z 17. 9. 2008, 16:34
V současných distribucích je konfigurace síťových rozhraní otázkou pouhého vyplnění potřebných údajů, protože odpadají starosti s ovladači. Jádro obvykle obsahuje všechny potřebné ovladače a není potřeba tedy žádné shánět. Pokud se přesto objeví potíže, přečtěte si kapitoly umístěné dále.
Obsah
Konfigurace TCP/IP
Ve Fedoře nebo Red Hat Enterprise Linuxu (a jeho klonech) se konfigurace síťových karet zapisuje do souborů v adresáři /etc/sysconfig/network-scripts
. Jejich obsah je demonstrován níže (rozhraní eth0
bude dále považováno za vnější, tj. počítač je pomocí něho připojen k Internetu a rozhraní eth1
je vnitřním rozhraním, za kterým je vnitřní síť):
$ cat /etc/sysconfig/network-scripts/ifcfg-eth0 DEVICE=eth0 ONBOOT=yes BOOTPROTO=static IPADDR=123.123.123.1 NETMASK=255.255.255.252 GATEWAY=123.123.123.2
$ cat /etc/sysconfig/network-scripts/ifcfg-eth1 DEVICE=eth1 ONBOOT=yes BOOTPROTO=static IPADDR=10.0.0.1 NETMASK=255.255.255.0
Pokud je rozhraní konfigurováno pomocí DHCP, je zápis o něco jednodušší:
$ cat /etc/sysconfig/network-scripts/ifcfg-eth0 DEVICE=eth0 ONBOOT=yes BOOTPROTO=dhcp
Jméno počítače
Součástí správné konfigurace síťového subsystému je i nastavení vlastního jména počítače. Jméno se nastavuje i vypisuje pomocí příkazu hostname
, můžete ho vidět i ve výstupu příkazu uname -a
. Pokud vypsané jméno nesouhlasí se zamýšleným jménem počítače (tj. jméno včetně domény), doplňte ho do souboru /etc/sysconfig/network
do proměnné HOSTNAME
, což zajistí jeho automatické nastavení při startu počítače (jednoduše se spustí již zmíněný program hostname s parametrem plného jména počítače včetně domény).
$ cat /etc/sysconfig/network NETWORKING=yes HOSTNAME=monkey.domena.cz
Lokální seznam jmen a IP adres
Neměli bychom zapomenou i na správný obsah souboru /etc/hosts
. Kromě adresy 127.0.0.1 by v něm mělo být uvedeno i vlastní jméno počítače a jeho vlastní IP adresa (může to být i adresa vnitřního IP rozhraní). Na správný obsah tohoto souboru se často zapomíná, i když to může znamenat nefunkčnost některých programů (např. sendmail nebo WWW server Apache pak nerozpozná jméno počítače).
$ cat /etc/hosts 127.0.0.1 localhost.localdomain localhost 10.0.0.1 monkey.domena.cz monkey
V souboru je vždy od kraje řádku IP adresa, pak plné jméno včetně domény a pak seznam zkrácených jmen (přezdívek) počítače. Vše je odděleno mezerami. Někdy se z čistě praktických důvodů vyplní soubor takto:
$ cat /etc/hosts 127.0.0.1 monkey.domena.cz monkey localhost.localdomain localhost
Počítač ve funkci routeru
Pokud má váš server pracovat jako router (tj. bude používat více síťových karet), musí být povoleno předávání datagramů z jednoho síťového rozhraní na druhé. Při startu jsou tyto údaje čteny ze souboru /etc/sysctl.conf
(příkaz sysctl -p
přečte údaje ze souboru a zapíše je do jádra podobně, jak je uvedeno níže můžete ho spustit i ručně), kde by měl být řádek:
net.ipv4.ip_forward = 1
Chcete-li povolit ip_forward ručně, použijte příkaz:
echo 1 > /proc/sys/net/ipv4/ip_forward
Výpis nastavení sítě
Restart sítě a kontrolu jejího nastavení můžete provést příkazy (ifconfig
zobrazuje síťová rozhraní, route
vypisuje routovací tabulku a parametr -n<CODE> zajišťuje výpis v podobě IP adres bez převodu na doménová jména):
/etc/init.d/network restart ifconfig # kontrola rozhraní a jejich IP adres, masek route -n # kontrola routovací tabulky cat /proc/sys/net/ipv4/ip_forward # je zapnutý ip_forward? (musí vypsat číslo 1)
Jednotlivě lze síťová zařízení nastavovat a rušit pomocí skriptů <CODE>ifup a ifdown<CODE>:
ifdown eth0 ifup eth0
Moduly
Abyste mohli komunikovat pomocí počítačové sítě, musí nejprve jádro operačního systému síťová zařízení (síťové karty) rozpoznat. Pak teprve může poskytnout jednotné rozhraní pro jejich ovládání a snadné využívání dalším (spuštěným) programům.
S nejrůznějšími zařízeními komunikuje jádro pomocí tzv. ovladačů, které jsou obvykle realizovány jako moduly. Pokud je síťová karta připojena přes PCI sběrnici, není potřeba modulu předávat další informace, protože si všechny dokáže zjistit sám (zkuste použít příkaz <CODE>lspci, který vypíše seznam zařízení připojených na PCI sběrnici nebo lspci -v
, pokud se chcete dozvědět podrobnější informace). V případě ISA karet je obvykle potřeba ovladači (modulu) sdělit alespoň I/O adresu.
V současné době jádro Linuxu spolupracuje s démonem hal, který umožňuje zavádět moduly zcela automaticky bez zásahu uživatele. Výsledkem je, že po zasunutí Flash paměti do USB slotu je automaticky zaveden modul pro práci s USB mass storage zařízením. Následně je detekován použitý typ systému souborů na Flash paměti (FAT, NTFS, jffs2 a podobně) a zaveden modul nebo více modulů, které z něj dokáží číst soubory a adresáře.
U starších zařízení nelze automaticky zjistit jejich typ, výrobce a verzi (jako je to možné u sběrnic PCI, USB, PCI Express, PC Card a podobně). V takovém případě je nutné vytvořit vazbu mezi zařízením a obslužným modulem ručně. Tyto vazby (aliasy) zapisujeme do souboru /etc/modprobe.conf
(v jádrech 2.4.x a starších v souboru /etc/modules.conf
). Pokud se pak s tímto zařízením pokusíme pracovat (např. síťová karta na ISA sběrnici), je již modul zaveden automaticky nebo ho můžeme sami před použitím zařízení zavést do jádra ručně příkazem modprobe
.
Ruční výběr modulu
Pokud nevíme, jaký modul je ke kartě potřeba, musíte se buď spolehnout na instalační program distribuce vašeho Linuxu (tj. karta musí být přítomna už během instalace) nebo použít nějaký automatický nástroj, který provede autodetekci a zapíše do souboru jména zařízení a k nim příslušné moduly (v distribuci Red Hat Linux nebo Fedora je to program kudzu, který se implicitně spouští při startu systému, ale můžete ho spustit i ručně).
Automatické nástroje zjistí identifikaci zařízení (zkuste příkaz lspci -n
, který vypíše popořadě číslo sběrnice, číslo zařízení, typ zařízení (Class), kód výrobce a zařízení) a v tabulce /lib/modules/2.6.x-y.z/modules.pcimap
si najdou ovladač, který takové zařízení dokáže obsluhovat. Číslo 2.6.x-y.z je číslo verze právě používaného jádra (lze zobrazit např. příkazem uname -r
). Zjištěné asociace mezi zařízením a potřebným modulem zapíše automatický nástroj do již zmíněného souboru /etc/modprobe.conf
.
Poslední možností je zkusit zavádět moduly ručně příkazem modprobe
a sledovat, jestli se nějaký "nechytí". Seznam modulů najdete v adresáři /lib/modules/2.6.x-y.z/kernel/drivers/net
.
Jméno modulu | Sběrnice | Obsluhované síťové karty |
---|---|---|
3c59x, 3c900 | PCI | 3Com |
ne2k-pci | PCI | NE2000 kompatibilní |
8139too, 8139cp, 8139 | PCI | s čipem Realtek |
sis900 | PCI | s čipem SiS |
ne | ISA | různé ISA karty |
Předávání parametrů modulům
Následující příklad demonstruje obsah souboru /etc/modprobe.conf, který zajistí automatické zavedení zmíněných modulů v případě potřeby (předpokládá, že v počítači jsou vloženy 2 síťové karty na PCI sběrnici - jedna 3Com a druhá NE2000 kompatibilní):
alias eth0 3c59x alias eth1 ne2k-pci
Máte-li v počítači ISA kartu (NE2000 kompatibilní), která je nastavena na port 0x300, vypadalo by to asi takhle:
alias eth0 ne options ne io=0x300
Pokud si údajem o I/O adrese nejste jisti, můžete zkusit modul zavést s příslušným parametrem z příkazového řádku. V případě úspěchu vypíše ovladač podrobné informace na konzoli nebo je uvidíte po zadání příkazu dmesg (příkaz vypíše obsah bufferu zpráv jádra, které jsou zapisovány do logovacích souborů v adresáři /var/log
). Seznam rozpoznaných síťových rozhraní jádro zveřejňuje také v souboru /proc/net/dev
. Příkaz, který zkusí zavést modul očekávající NE2000 kompatibilní ISA kartu na I/O adrese 300h by pak vypadal takto:
modprobe ne io=0x300
Pokud se detekce nezdaří, je vhodné modul z jádra odstranit:
rmmod ne
Ovladač ISA karty potřebuje k úspěšné detekci karty jako nápovědu I/O adresu, na kterou je karta nastavena, protože náhodné zápisy na porty kvůli autodetekci mohou vést k zatuhnutí celého počítače. Samotná karta se musí na tento port nastavit ručně propojkami (jumpery) nebo speciálním programem od jejího výrobce. Přerušení není u tohoto ovladače obvykle potřeba zadávat. Pokud byste chtěli zjistit kompletní seznam všech přípustných parametrů modulu ne
, použijte příkaz (výstupem je seznam parametrů, očekávaná hodnota – např. int
je celé číslo a jejich krátký popis):
modinfo -p ne