Síťová rozhraní - Historie editací

Milan.Kerslager: Fix

2016-03-19T18:41:10Z

Fix

Milan.Kerslager: /* Nastavení v textovém rozhraní */ fix

2016-03-19T18:40:17Z

‎Nastavení v textovém rozhraní: fix

Milan.Kerslager: /* Moduly */ smazání kapitoly (zastaralé)

2016-03-19T18:39:33Z

‎Moduly: smazání kapitoly (zastaralé)

Milan.Kerslager: /* Výpis nastavení sítě */ aktualizace

2016-03-19T18:38:56Z

‎Výpis nastavení sítě: aktualizace

Milan.Kerslager: /* Lokální seznam jmen a IP adres */ fix

2016-03-19T18:31:45Z

‎Lokální seznam jmen a IP adres: fix

Milan.Kerslager: /* Konfigurace TCP/IP */ aktualizace

2016-03-19T18:30:31Z

‎Konfigurace TCP/IP: aktualizace

Milan.Kerslager: Fix

2016-03-19T18:15:31Z

Fix

Milan.Kerslager: /* Schéma sítě */ fix

2016-03-19T18:13:22Z

‎Schéma sítě: fix

Milan.Kerslager: Doplnění

2009-06-04T10:37:13Z

Doplnění

Milan.Kerslager: Fix

2009-06-04T10:27:29Z

Fix

← Starší verze		Verze z 19. 3. 2016, 18:41
Řádka 1:		Řádka 1:
−	V současných distribucích je konfigurace síťových rozhraní otázkou pouhého vyplnění potřebných údajů, protože odpadají starosti s ovladači. Jádro obvykle obsahuje všechny potřebné ovladače, které jsou automaticky aktivovány podle zjištěných připojených zařízení. Ovladače proto není potřeba shánět a instalovat (jak je obvyklé v MS Windows).	+	V současných distribucích (RHEL7, Fedora 23) je konfigurace síťových rozhraní otázkou pouhého vyplnění potřebných údajů, protože odpadají starosti s ovladači. Jádro obvykle obsahuje všechny potřebné ovladače, které jsou automaticky aktivovány podle zjištěných připojených zařízení. Ovladače proto není potřeba shánět a instalovat (jak je obvyklé v MS Windows).

	== Schéma sítě ==		== Schéma sítě ==

@@ Řádka 24: / Řádka 24: @@
 V GUI (grafické uživatelské rozhraní) je obvykle k dispozici ikona se symbolem počítače, která slouží pro nastavení pomocí aplikace NetworkManager. Nastavení je intuitivní.
-=== Nastavení v textovém rozhraní ==
+=== Nastavení v textovém rozhraní ===
 V příkazovém řádku lze požít nástroj <code>nmtui</code>, který je v balíčku <code>NetworkManager-tui</code> (RHEL7). Aplikaci ovládáme myší nebo klávesami TAB (přeskok na následující položku), šipkami, Enter a mezerníkem (pro přepínače).

← Starší verze		Verze z 19. 3. 2016, 18:39
Řádka 96:		Řádka 96:

	/etc/init.d/network restart		/etc/init.d/network restart
−
−	~~== Moduly ==~~
−	Abyste mohli komunikovat pomocí počítačové sítě, musí nejprve jádro operačního systému síťová zařízení (síťové karty) rozpoznat. Pak teprve může poskytnout jednotné rozhraní pro jejich ovládání a snadné využívání dalším (spuštěným) programům.
−
−	S nejrůznějšími zařízeními komunikuje jádro pomocí tzv. ovladačů, které jsou obvykle realizovány jako moduly. Pokud je síťová karta připojena přes PCI sběrnici, není potřeba modulu předávat další informace, protože si všechny dokáže zjistit sám (zkuste použít příkaz <CODE>lspci</CODE>, který vypíše seznam zařízení připojených na PCI sběrnici nebo <CODE>lspci -v</CODE>, pokud se chcete dozvědět podrobnější informace). V případě ISA karet je obvykle potřeba ovladači (modulu) sdělit alespoň I/O adresu.
−
−	V současné době jádro Linuxu spolupracuje s démonem '''hal''', který umožňuje zavádět moduly zcela automaticky bez zásahu uživatele. Výsledkem je, že po zasunutí Flash paměti do USB slotu je automaticky zaveden modul pro práci s USB ''mass storage'' zařízením. Následně je detekován použitý typ systému souborů na Flash paměti (FAT, NTFS, jffs2 a podobně) a zaveden modul nebo více modulů, které z něj dokáží číst soubory a adresáře.
−
−	U starších zařízení nelze automaticky zjistit jejich typ, výrobce a verzi (jako je to možné u sběrnic PCI, USB, PCI Express, PC Card a podobně). V takovém případě je nutné vytvořit vazbu mezi zařízením a obslužným modulem ručně. Tyto vazby (aliasy) zapisujeme do souboru <CODE>/etc/modprobe.conf</CODE> (v jádrech 2.4.x a starších v souboru <CODE>/etc/modules.conf</CODE>). Pokud se pak s tímto zařízením pokusíme pracovat (např. síťová karta na ISA sběrnici), je již modul zaveden automaticky nebo ho můžeme sami před použitím zařízení zavést do jádra ručně příkazem <CODE>modprobe</CODE>.
−
−	~~=== Ruční výběr modulu ===~~
−	Pokud nevíme, jaký modul je ke kartě potřeba, musíte se buď spolehnout na instalační program distribuce vašeho Linuxu (tj. karta musí být přítomna už během instalace) nebo použít nějaký automatický nástroj, který provede autodetekci a zapíše do souboru jména zařízení a k nim příslušné moduly (v distribuci Red Hat Linux nebo Fedora je to program '''kudzu''', který se implicitně spouští při startu systému, ale můžete ho spustit i ručně).
−
−	Automatické nástroje zjistí identifikaci zařízení (zkuste příkaz <CODE>lspci -n</CODE>, který vypíše popořadě číslo sběrnice, číslo zařízení, typ zařízení (Class), kód výrobce a zařízení) a v tabulce <CODE>/lib/modules/2.6.x-y.z/modules.pcimap</CODE> si najdou ovladač, který takové zařízení dokáže obsluhovat. Číslo 2.6.x-y.z je číslo verze právě používaného jádra (lze zobrazit např. příkazem <CODE>uname -r</CODE>). Zjištěné asociace mezi zařízením a potřebným modulem zapíše automatický nástroj do již zmíněného souboru <CODE>/etc/modprobe.conf</CODE>.
−
−	Poslední možností je zkusit zavádět moduly ručně příkazem <CODE>modprobe</CODE> a sledovat, jestli se nějaký "nechytí". Seznam modulů najdete v adresáři <CODE>/lib/modules/2.6.x-y.z/kernel/drivers/net</CODE>.
−
−	~~<CENTER>~~
−	~~{\| class=wikitable~~
−	~~\|+ Seznam modulů pro síťové karty~~
−	\|-
−	~~! '''Jméno modulu''' !! '''Sběrnice''' !! '''Obsluhované síťové karty'''~~
−	\|-
−	~~\| align="center" \| 3c59x, 3c900 \|\| align="center" \| PCI \|\| 3Com~~
−	\|-
−	~~\| align="center" \| ne2k-pci \|\| align="center" \| PCI \|\| NE2000 kompatibilní~~
−	\|-
−	~~\| align="center" \| 8139too, 8139cp, 8139 \|\| align="center" \| PCI \|\| s čipem Realtek~~
−	\|-
−	~~\| align="center" \| sis900 \|\| align="center" \| PCI \|\| s čipem SiS~~
−	\|-
−	~~\| align="center" \| ne \|\| align="center" \| ISA \|\| různé ISA karty~~
−	\|}
−	~~</CENTER>~~
−
−	~~=== Předávání parametrů modulům ===~~
−	Následující příklad demonstruje obsah souboru /etc/modprobe.conf, který zajistí automatické zavedení zmíněných modulů v případě potřeby (předpokládá, že v počítači jsou vloženy 2 síťové karty na PCI sběrnici - jedna 3Com a druhá NE2000 kompatibilní):
−
−	~~alias eth0 3c59x~~
−	~~alias eth1 ne2k-pci~~
−
−	~~Máte-li v počítači ISA kartu (NE2000 kompatibilní), která je nastavena na port 0x300, vypadalo by to asi takhle:~~
−
−	~~alias eth0 ne~~
−	~~options ne io=0x300~~
−
−	Pokud si údajem o I/O adrese nejste jisti, můžete zkusit modul zavést s příslušným parametrem z příkazového řádku. V případě úspěchu vypíše ovladač podrobné informace na konzoli nebo je uvidíte po zadání příkazu dmesg (příkaz vypíše obsah bufferu zpráv jádra, které jsou zapisovány do logovacích souborů v adresáři <CODE>/var/log</CODE>). Seznam rozpoznaných síťových rozhraní jádro zveřejňuje také v souboru <CODE>/proc/net/dev</CODE>. Příkaz, který zkusí zavést modul očekávající NE2000 kompatibilní ISA kartu na I/O adrese 300h by pak vypadal takto:
−
−	~~modprobe ne io=0x300~~
−
−	~~Pokud se detekce nezdaří, je vhodné modul z jádra odstranit:~~
−
−	~~rmmod ne~~
−
−	Ovladač ISA karty potřebuje k úspěšné detekci karty jako nápovědu I/O adresu, na kterou je karta nastavena, protože náhodné zápisy na porty kvůli autodetekci mohou vést k zatuhnutí celého počítače. Samotná karta se musí na tento port nastavit ručně propojkami (jumpery) nebo speciálním programem od jejího výrobce. Přerušení není u tohoto ovladače obvykle potřeba zadávat. Pokud byste chtěli zjistit kompletní seznam všech přípustných parametrů modulu <CODE>ne</CODE>, použijte příkaz (výstupem je seznam parametrů, očekávaná hodnota – např. <CODE>int</CODE> je celé číslo a jejich krátký popis):
−
−	~~modinfo -p ne~~

	== Reference ==		== Reference ==

@@ Řádka 71: / Řádka 71: @@
 == Výpis nastavení sítě ==
-Restart sítě a kontrolu jejího nastavení můžete provést příkazy:
+Pro výpis nastavení sítě použijeme následující příkazy (popořadě výpis nastavení síťových rozhraní, výpis směrovací tabulky a výpis nastavení resolveru, tj. nastavení adresy DNS serverů):
-  /etc/init.d/network restart
+  ip addr show
-  ifconfig                           # kontrola rozhraní a jejich IP adres, masek
+ ip route show
-  route -n                           # kontrola routovací tabulky
+ cat /etc/resolv.conf
-  cat /proc/sys/net/ipv4/ip_forward  # je zapnutý ip_forward? (musí vypsat číslo 1)
 Jednotlivě lze síťová zařízení nastavovat a rušit pomocí skriptů <CODE>ifup</CODE> a <CODE>ifdown</CODE>:
@@ Řádka 82: / Řádka 91: @@
   ifdown eth0
   ifup eth0
 == Moduly ==

@@ Řádka 62: / Řádka 62: @@
 === Lokální seznam jmen a IP adres ===
-Neměli bychom zapomenou i na správný obsah souboru <CODE>/etc/hosts</CODE>. Kromě adresy 127.0.0.1 by v něm mělo být uvedeno i vlastní jméno počítače a jeho vlastní IP adresa (může to být i adresa vnitřního IP rozhraní). Na správný obsah tohoto souboru se často zapomíná, i když to může znamenat nefunkčnost některých programů (např. sendmail nebo WWW server Apache pak nerozpozná jméno počítače).
+Neměli bychom zapomenou i na správný obsah souboru <CODE>/etc/hosts</CODE>. Kromě adresy pro rozhraní loopback v něm mohou být uvedeny i další IP adresy a jména podle uvážení.
   $ cat /etc/hosts

@@ Řádka 19: / Řádka 19: @@
 == Konfigurace TCP/IP ==
-Ve Fedoře nebo RHEL<ref>http://cs.wikipedia.org/wiki/Red_Hat_Enterprise_Linux</ref> (a jeho klonech) se konfigurace síťových karet zapisuje do souborů v adresáři <CODE>/etc/sysconfig/network-scripts</CODE>. Jejich obsah je demonstrován níže (rozhraní <CODE>eth0</CODE> bude dále považováno za vnější, tj. počítač je pomocí něho připojen k Internetu a rozhraní <CODE>eth1</CODE> je vnitřním rozhraním, za kterým je vnitřní síť):
+Konfigurace TCP/IP zahrnuje nastavení IP adresy, masky sítě, brány a IP adres pro DNS server. Lze ji provést pomocí konfiguračních nástrojů nebo ručně.
   $ cat /etc/sysconfig/network-scripts/ifcfg-eth0
@@ Řádka 44: / Řádka 56: @@
 === Jméno počítače ===
-Součástí správné konfigurace síťového subsystému je i nastavení vlastního jména počítače. Jméno se nastavuje i vypisuje pomocí příkazu <CODE>hostname</CODE>. Jméno se vypisuje též ve výstupu příkazu <CODE>uname&nbsp;-a</CODE>. Pokud vypsané jméno nesouhlasí se zamýšleným jménem počítače (tj. jméno včetně domény), doplňte ho do souboru <CODE>/etc/sysconfig/network</CODE> do proměnné <CODE>HOSTNAME</CODE>, což zajistí jeho automatické nastavení při startu počítače (jednoduše se spustí již zmíněný program hostname s parametrem plného jména počítače včetně domény).
+Součástí správné konfigurace síťového subsystému je i nastavení vlastního jména počítače. Jméno se nastavuje i vypisuje pomocí příkazu <CODE>hostname</CODE>. Jméno se vypisuje též ve výstupu příkazu <CODE>uname&nbsp;-a</CODE>. Pokud vypsané jméno nesouhlasí se zamýšleným jménem počítače (tj. jméno včetně domény), doplňte ho do souboru <CODE>/etc/hostname</CODE>, což zajistí jeho automatické nastavení při startu počítače (je spuštěn program hostname s parametrem plného jména počítače včetně domény).
-  $ cat /etc/sysconfig/network
+  $ cat /etc/hostname
-  NETWORKING=yes
+  router.firma.cz
 === Lokální seznam jmen a IP adres ===
@@ Řádka 54: / Řádka 65: @@
   $ cat /etc/hosts
-.0.0.1  localhost.localdomain localhost
+.0.0.1   localhost localhost.localdomain localhost4 localhost4.localdomain4
-.0.0.1   monkey.domena.cz monkey
+  ::1         localhost localhost.localdomain localhost6 localhost6.localdomain6
-V souboru je vždy od kraje řádku IP adresa, pak plné jméno včetně domény a pak seznam zkrácených jmen (přezdívek) počítače. Vše je odděleno mezerami. Někdy se z čistě praktických důvodů vyplní soubor takto:
+V souboru je vždy od kraje řádku IP adresa, a pak seznam jmen počítače. Vše je odděleno mezerami. V příkladu výše jsou na prvním řádku záznamy pro IPv4 adresu a na druhém řádku záznamy pro IPv6 adresu rozhraní loopback.
 == Výpis nastavení sítě ==

← Starší verze		Verze z 19. 3. 2016, 18:15
Řádka 1:		Řádka 1:
−	V současných distribucích je konfigurace síťových rozhraní otázkou pouhého vyplnění potřebných údajů, protože odpadají starosti s ovladači. Jádro obvykle obsahuje všechny potřebné ovladače, které jsou automaticky aktivovány podle zjištěných připojených zařízení. Ovladače proto není potřeba shánět a instalovat (jak je obvyklé v MS Windows)~~. Pokud se přesto objeví potíže, přečtěte si kapitoly umístěné dále~~.	+	V současných distribucích je konfigurace síťových rozhraní otázkou pouhého vyplnění potřebných údajů, protože odpadají starosti s ovladači. Jádro obvykle obsahuje všechny potřebné ovladače, které jsou automaticky aktivovány podle zjištěných připojených zařízení. Ovladače proto není potřeba shánět a instalovat (jak je obvyklé v MS Windows).

	== Schéma sítě ==		== Schéma sítě ==

@@ Řádka 4: / Řádka 4: @@
 Nastavení sítě vychází z tohoto obrázku:
-                                       jmeno: monkey.domena.cz
+                                       jmeno: router.firma.cz
   lokální síť                          +-------------------+
   <------------------------------------| eth1  Linux  eth0 |-------> Internet

← Starší verze		Verze z 4. 6. 2009, 10:27
Řádka 115:		Řádka 115:

	modinfo -p ne		modinfo -p ne
		+
		+	== Reference ==
		+	<references />

	[[Kategorie:Síťové služby v Linuxu]]		[[Kategorie:Síťové služby v Linuxu]]