Řízení překladu (make a soubor Makefile) - Historie editací

Milan.Kerslager: /* Použití maker */ upřesnění

2015-03-30T16:51:29Z

‎Použití maker: upřesnění

Milan.Kerslager: /* Použití maker */ fix

2015-03-30T16:39:36Z

‎Použití maker: fix

Milan.Kerslager: /* Ruční překlad programu */ odstranění varování překladače způsobené -Wall

2015-03-30T16:38:08Z

‎Ruční překlad programu: odstranění varování překladače způsobené -Wall

Milan.Kerslager: /* Použití maker */ +zdrojový kód zpracovávající makra

2015-03-30T16:37:19Z

‎Použití maker: +zdrojový kód zpracovávající makra

Milan.Kerslager: /* Soubor Makefile */ fix

2015-03-30T15:14:07Z

‎Soubor Makefile: fix

Milan.Kerslager: /* Soubor Makefile */ fix

2015-03-30T15:13:30Z

‎Soubor Makefile: fix

Milan.Kerslager: /* Další cíle příkazu make */ zjednodušení

2014-02-25T07:15:39Z

‎Další cíle příkazu make: zjednodušení

Milan.Kerslager: /* Závislosti */ fix

2012-02-28T12:46:56Z

‎Závislosti: fix

Milan.Kerslager: Doplnění

2011-03-29T11:50:41Z

Doplnění

Milan.Kerslager: /* Ruční překlad programu */ upřesnění

2010-03-10T06:41:31Z

‎Ruční překlad programu: upřesnění

@@ Řádka 99: / Řádka 99: @@
 Ve výše zmíněném příkladu je použito pravidlo ''all'', které obvykle slouží k zajištění úplného překladu celého projektu, který se může skládat z více kroků (z volání více jednotlivých pravidel). Makra je možné pomocí volání kompilátoru předat i do překládaného programu (viz pravidlo ''ahoj'' ve výše zmíněném překladu). Makro lze předefinovat při volání příkazu <code>make</code>:
   make VERZE=3
 Aby bylo možné využít definování maker v souboru <code>Makefile</code>, je potřeba lehce modifikovat zdrojový kód:

@@ Řádka 108: / Řádka 108: @@
 int main()
+{
-   printf("Ahoj, jsem verze %d\n", VERSION);
+   printf("Ahoj, jsem verze %d\n", VERZE);
    return 0;
+}

@@ Řádka 8: / Řádka 8: @@
 #include <stdio.h>
-void main()
+int main()
+{
    printf("Ahoj svete!\n");
+}
 </source>

← Starší verze		Verze z 30. 3. 2015, 16:37
Řádka 99:		Řádka 99:

	make VERZE=3		make VERZE=3
		+
		+	Aby bylo možné využít definování maker v souboru <code>Makefile</code>, je potřeba lehce modifikovat zdrojový kód:
		+
		+	<source lang="C">
		+	#include <stdio.h>
		+
		+	int main()
		+	{
		+	printf("Ahoj, jsem verze %d\n", VERSION);
		+	return 0;
		+	}
		+	</source>

	== Cvičení ==		== Cvičení ==

@@ Řádka 23: / Řádka 23: @@
 == Soubor Makefile ==
-Automatický překlad pak může obstarat níže uvedený jednoduchý soubor <code>Makefile</code>. Tento soubor <code>Makefile<code> obsahuje pravidlo s názvem ''all'' (název pravidla začíná v prvním sloupci a je ukončen znakem dvojtečka). Protože je v souboru uvedeno toto pravidlo jako první, je tzv. ''implicitním pravidlem''. Při přepisování souboru je důležité dát pozor na to, že výkonné řádky '''MUSÍ''' začínat znakem ''tabelátor'' (tj. tabelátor je na začátku řádku s příkazem <code>gcc</code>). Například v editoru <code>mcedit</code> je nutné stisknout na začátku řádku dvakrát klávesu tabelátoru, aby byl do textu skutečný tabelátor vložen (editor <code>mcedit</code> ho pro zvýraznění obarví červeně). V editoru <code>vim</code> (i jiných) však vše funguje dle očekávání. Následuje příklad obsahu souboru <code>Makefile<code>:
+Automatický překlad pak může obstarat níže uvedený jednoduchý soubor <code>Makefile</code>. Tento soubor <code>Makefile</code> obsahuje pravidlo s názvem ''all'' (název pravidla začíná v prvním sloupci a je ukončen znakem dvojtečka). Protože je v souboru uvedeno toto pravidlo jako první, je tzv. ''implicitním pravidlem''. Při přepisování souboru je důležité dát pozor na to, že výkonné řádky '''MUSÍ''' začínat znakem ''tabelátor'' (tj. tabelátor je na začátku řádku s příkazem <code>gcc</code>). Například v editoru <code>mcedit</code> je nutné stisknout na začátku řádku dvakrát klávesu tabelátoru, aby byl do textu skutečný tabelátor vložen (editor <code>mcedit</code> ho pro zvýraznění obarví červeně). V editoru <code>vim</code> (i jiných) však vše funguje dle očekávání. Následuje příklad obsahu souboru <code>Makefile</code>:
   all:

@@ Řádka 56: / Řádka 56: @@
 === Další cíle příkazu make ===
-Cíle jsou v souboru <code>Makefile</code> pravidla (návěští), která lze provést tak, že jejich název přidáme jako parametr příkazu <code>make</code>. Následující soubor <code>Makefile</code> definuje pravidla ''help'' a ''clean'':
+Cíle jsou v souboru <code>Makefile</code> pravidla (návěští), která lze provést tak, že jejich název přidáme jako parametr příkazu <code>make</code>. Následující soubor <code>Makefile</code> definuje pravidla ''ahoj'' a ''clean'':
   ahoj: ahoj.c
           gcc -Wall -o ahoj ahoj.c
   clean:
-         rm -f ahoj
+         @rm -fv ahoj
-Zadáme-li příkaz <code>make</code> bez parametru, provede se implicitní pravidlo (první pravidlo v souboru), což je ''help''. Pro vyvolání dalších pravidel je potřeba, aby bylo pravidlo zadáno příkazu <code>make</code> jako parametr. Zavináč před příkazy <code>echo</code> způsobí, že se prováděný příkaz nebude vypisovat (tj. nebude vidět řádek s příkazem) a bude tedy vypsán pouze výstup tohoto příkazu.
+Zadáme-li příkaz <code>make</code> bez parametru, provede se implicitní pravidlo (první pravidlo v souboru), což je zde pravidlo ''ahoj''. Pro vyvolání dalších pravidel, které jsou v souboru uvedeny, je potřeba, aby bylo pravidlo zadáno příkazu <code>make</code> jako parametr. Zavináč před příkazy <code>echo</code> způsobí, že se prováděný příkaz nebude vypisovat (tj. nebude vidět řádek s příkazem) a bude tedy vypsán pouze výstup tohoto příkazu.
 Vyzkoušejte a porovnejte výstup následujících příkazů:
   make
-  make help
+  make clean
   make ahoj
-První příkaz provede implicitní pravidlo, takže je vypsána nápověda, což provede též druhý řádek. Třetí řádek způsobí překlad programu. Čtvrtý řádek smaže přeložený soubor, takže po novém vyvolání překladu dojde k novému překladu. Pravidlo ''clean'' smaže vytvořený binární soubor. Takové pravidlo zpravidla maže všechny soubory, které lze znovu získat ze zdrojových souborů, které jsou ponechány.
+První příkaz provede implicitní pravidlo, takže je spuštěn překlad programu. Druhý řádek s vyvoláním pravidla ''clean'' smaže přeložený soubor, takže po novém vyvolání překladu voláním pravidla ''ahoj'' dojde k novému překladu (pravidlo s názvem ''clean'' obvykle maže vše, co lze ze zdrojových kódů znovu snadno získat).
 === Použití maker ===

@@ Řádka 49: / Řádka 49: @@
 Není nutné provádět dokola překlad souboru, který již byl jednou přeložen. Příkaz <code>make</code> proto umí porovnávat časy poslední změny v souborech. Pokud je zdrojový kód starší (byl naposledy změněn dříve), než soubor s přeloženým programem (tzv. ''binárka''), může se příkaz <code>make</code> oprávněně domnívat, že překlad je zbytečný, protože musí mít stejný výsledek (vstupující zdrojový kód se od posledního překladu nezměnil). Proto jsou podporovány tak zvané závislosti, podle kterých může příkaz <code>make</code> rozhodnout, zda je překlad podle daného pravidla nutný. Samozřejmě musí být všechny závislosti správně nadeklarovány.
-Závislosti se zapisují za dvojtečkou, která ukončuje název pravidla. Protože ve výše uvedeném příkladu žádná pravidla nebyla uvedena, překlad proběhl vždy. V následujícím souboru <code>Makefile<code> bude doplněno pravidlo o závislost na zdrojovém kódu <code>ahoj.c<code>. Příkaz <code>make<code> bude předpokládat, že výsledný přeložený soubor bude stejného jména, jako TODO.
+Závislosti se zapisují za dvojtečkou, která ukončuje název pravidla. Protože ve výše uvedeném příkladu žádná pravidla nebyla uvedena, překlad proběhl vždy. V následujícím souboru <code>Makefile</code> bude doplněno pravidlo o závislost na zdrojovém kódu <code>ahoj.c</code>. Příkaz <code>make</code> bude předpokládat, že výsledný přeložený soubor bude stejného jména, jako TODO.
 V tomto případě se posuzuje, zda soubor ''ahoj'' je novější, než soubor ''ahoj.c''.

@@ Řádka 7: / Řádka 7: @@
 <source lang="C">
 #include <stdio.h>
 void main()
+{
-   printf("Ahoj svete! Verze programu: %d\n", VERZE);
+   printf("Ahoj svete!\n");
+}
 </source>
@@ Řádka 25: / Řádka 22: @@
   ./ahoj
-Použité makro je možné při překladu předefinovat při volání kompilátoru, přičemž díky podmíněné definici makra uvnitř zdrojového kódu programu bude po spuštění přeloženého programu ve výpisu verze číslo 2.
+== Soubor Makefile ==
-  gcc -DVERZE=2 -Wall -o ahoj ahoj.c
+ all:
-== Automatický překlad ==
+Pomocí příkazu <code>ls -l</code> zkontrolujte, zda vnikl spustitelný soubor (zde s názvem <code>ahoj</code>) a spusťte ho (tučně je zvýrazněn vstup uživatele):
-Automatický překlad pak může obstarat níže uvedený jednoduchý soubor '''Makefile'''. Při přepisování souboru je důležité dát pozor na to, že výkonné řádky '''MUSÍ''' začínat znakem ''tabelátor'' (tj. tabelátor je na začátku řádku s příkazem gcc):
+ $ '''date'''
- ahoj: ahoj.c
+== Závislosti ==
-         gcc -Wall -o ahoj ahoj.c
+Není nutné provádět dokola překlad souboru, který již byl jednou přeložen. Příkaz <code>make</code> proto umí porovnávat časy poslední změny v souborech. Pokud je zdrojový kód starší (byl naposledy změněn dříve), než soubor s přeloženým programem (tzv. ''binárka''), může se příkaz <code>make</code> oprávněně domnívat, že překlad je zbytečný, protože musí mít stejný výsledek (vstupující zdrojový kód se od posledního překladu nezměnil). Proto jsou podporovány tak zvané závislosti, podle kterých může příkaz <code>make</code> rozhodnout, zda je překlad podle daného pravidla nutný. Samozřejmě musí být všechny závislosti správně nadeklarovány.
-Ve výše uvedeném příkladu je zavedeno pravidlo s názvem ''ahoj''. Protože je v souboru uvedeno jako první, je i tzv. implicitním pravidlem. Na začátku řádku je až ke znaku dvojtečka uveden název pravidla. Pak jsou uvedeny závislosti, podle kterých bude rozhodnuto, jestli se mají provést výkonné řádky, které následují. V tomto případě se posuzuje, zda soubor ''ahoj'' je novější, než soubor ''ahoj.c''.
+V tomto případě se posuzuje, zda soubor ''ahoj'' je novější, než soubor ''ahoj.c''.
-Zavoláme-li příkaz ''make'' (bez parametru), dojde k přeložení programu podle implicitního pravidla (zde prvního uvedeného, tj. podle pravidla ''ahoj''). Zavoláme-li jej znovu, oznámí nám, že překlad není nutný. Důvodem je fakt, že soubor ''ahoj.c'' je staší, než soubor ''ahoj'' (zdrojový text je starší, než přeložený program). Budeme-li editovat soubor ''ahoj.c'', bude čas jeho poslední změny novější, než čas poslední změny přeloženého programu (soubor ''ahoj''). Proto bude po zavolání příkazu ''make'' opět provedena kompilace. Aby nebylo nutné editorem soubor otevřít, provést změnu a výsledek uložit, lze využít příkaz <code>touch&nbsp;ahoj.c</code>, který změní čas poslední modifikace souboru.
+Zavoláme-li příkaz ''make'' (bez parametru), dojde k přeložení programu podle implicitního pravidla (zde prvního uvedeného, tj. podle pravidla ''ahoj''). Zavoláme-li jej znovu, oznámí nám, že překlad není nutný („“). Důvodem je fakt, že soubor ''ahoj.c'' je staší, než soubor ''ahoj'' (zdrojový text je starší, než přeložený program). Budeme-li editovat soubor ''ahoj.c'', bude čas jeho poslední změny novější, než čas poslední změny přeloženého programu (soubor ''ahoj''). Proto bude po zavolání příkazu ''make'' opět provedena kompilace. Aby nebylo nutné editorem soubor otevřít, provést změnu a výsledek uložit, lze využít příkaz <code>touch&nbsp;ahoj.c</code>, který změní čas poslední modifikace souboru.
 === Další cíle příkazu make ===