ftp://ftp.linux.cz/pub/linux/redhat/linux/8.0/en/iso/i386/
ftp://sunsite.mff.cuni.cz/MIRRORS/ftp.redhat.com/redhat/linux/8.0/en/iso/i386/
ftp://ftp.cesnet.cz/MIRRORS/ftp.redhat.com/pub/redhat/linux/8.0/en/iso/i386/
Dokumentaci naleznete na adrese http://ftp.linux.cz/pub/linux/redhat/linux/8.0/en/doc/RH-DOCS/index-en.html, kde jsou k dispozici všechny dodávané příručky v elektronické podobě ve formátu HTML i PDF. Dodatky, které nejsou postihnuty v dokumentaci, naleznete na adrese http://ftp.linux.cz/pub/linux/redhat/linux/8.0/en/os/i386/RELEASE-NOTES.html.
Na první pohled vidíme, že tato verze je první v nové osmé generaci. Hlavní číslo verze se u Red Hat Linuxu mění vždy, když dochází k zásadním změnám. Na jednu stranu jsou novinky vždy zajímavé, avšak na druhou stranu je potřeba počítat s tím, že se některé věci radikálně změní. Naopak se není potřeba obávat, že by číslo 8.0 vyjadřovalo nepřipravenost distribuce k normálnímu použití nebo dokonce implikovalo nefunkčnost či nestabilitu. Není tomu tak, i když se to tendenční folklórní drby budou snažit označit za fakt.
Poprvé je k dispozici pro zakoupení i verze pro DVD. Krabice s Red Hat
Linux Personal stojí $40 (tj. cca 1200 Kč), verze Professional pak $150
(tj. cca 4500 Kč). Poprvé lze zakoupit podporu i v případě, že si CD
sami vypálíte nebo ho získáte od kamaráda (není však povoleno, aby
vypálený Red Hat Linux prodávala nějaká cizí firma). Stále je možné
využívat službu Red Hat Network na jeden počítač pro aktualizace systému
zdarma. Podrobnější informace získáte na adrese
http://www.redhat.com.
Pokud si CD vypálíte, nabídne instalační program implicitně kontrolu
médií (velmi užitečné zejména v případě, že instalaci Red Hat Linuxu
nelze dokončit).
Instalace
Doporučená minimální konfigurace Red Hat Linuxu 8.0 je Pentium 200MHz,
alespoň 650MB volného místa na pevném disku (doporučeno 2,5GB, plná
instalace potřebuje 4,5GB) a minimálně 32MB paměti RAM pro textový režim
práce, minimálně 128MB RAM pro práci v grafickém prostředí, doporučeno
je však 192MB RAM. Distribuci jsem vyzkoušel na počítači Athlon 850MHz,
256MB paměti a na notebooku K6/500 s 96MB paměti (zde bylo vidět,
že zejména pro grafiku by to přece jenom chtělo více paměti).
První změnou, na kterou narazíte ihned, je nový kabát instalačního programu (přesněji jeho grafické podoby), který uvidíte po spuštění instalace z CD disku. Anaconda (což je jméno instalačního programu) opustila svůj strohý vzhled a převlékla se do nového kabátu díky použití GTK verze 2. Celkové rozvržení instalačního programu zůstalo stejné, avšak najdeme místa, kde se vývojáři pokusili o přímočařejší a intuitivnější vzhled jednotlivých obrazovek, případně přidali zcela nové možnosti.
Zklamáním asi bude fakt, že v možnostech instalace nepřibyly další souborové systémy, takže nalezneme opět jen ext2 a ext3. Podpora pro ReiserFS, xfs i jfs (nejžhavější kandidáti) zatím v instalačním programu chybí. To však neznamená, že byste jiné souborové systémy nemohli později v běžícím systému používat (tedy kromě xfs, který zatím v oficiálních jádrech řady 2.4 není a proto ho nenalezneme ani v dodávaném jádře).
Ale nevěšme tolik hlavu - přece jenom je zde něco nového. LVM (Logical Volume Manager) našel cestu do instalačního programu a to je velmi dobrá zpráva. LVM umožňuje spojovat fyzické disky a oddíly do logických celků a přináší tak kromě používání velkých diskových kapacit složených z menších disků i možnost jejich plynulého rozšiřování spolu s růstem systému. To ocení každý, kdo si přinesl z obchodu nový disk a stál před problémem, co s daty, která jsou na stávajících discích - překopírovat, zálohovat nebo rozdělit? LVM tento problém řeší elegantně. Přidáme do stávajícího logického celku další prostor a stávající soubor "roztáhneme" (např. nástrojem resize2fs). Nejsou sice ještě k dispozici spolehlivé nástroje pro zvětšování a zmenšování ext3 za běhu systému, ale je to jistě krok k velkým řešením i pro naše malá pískoviště.
LVM se vyskytovalo ve standardních jádrech Red Hat Linuxu už dříve, ale takto si můžeme být jisti, že je kód LVM vysoce stabilní a bude nadále firmou Red Hat podporován. Stabilita bohužel nebyla naopak prokázána v kódu ACL (Access Listy, tj. možnost přidělování práv k souborům a adresářům jemnějším způsobem, než jen pro vlastníka, skupinu a všechny ostatní), a tak ho v distribučním jádře nenalezneme. To je škoda, protože to umožňuje například v Sambě pracovat s právy stejně, jak to známe z NT serverů (resp. Windows 2000 nebo XP). Pozitivem však je, že firma Red Hat přislíbila věnovat tomuto problému zvláštní pozornost a pokusí se začlenit ACL do jader zpět co nejdříve (třeba v aktualizacích jádra).
Velmi výrazně se změnil systém výběru skupin balíčků pro instalaci. Řekl bych, že vybrat nyní instalaci podpory pro nějakou požadovanou funkci je jednodušší a přirozenější. Už tomu chybí jen hierarchické uspořádání do stromu, kde by byly seskupeny související témata. Z těchto změn je vidět, že Red Hat Linux se snaží sále řešit a zlepšovat instalaci ve prospěch jednoduchosti a umožnit tak instalaci co nejširšímu okruhu zájemců bez nutnosti počátečního získávání vědomostí (jistě to souvisí se snahou prosadit se více na desktopech - tedy v kancelářích a v domácnostech). Z pohledu snadné instalace nalezneme v nové verzi i další překvapení: Instalační program nenabobtnal, možnosti doplňující konfigurace přebírá nástroj firstboot, který je spuštěn při prvním startu systému (pouze pokud jsme nainstalovali grafické rozhraní, protože nemá textově orientovanou podobu). Firstboot je modulární a zatím umožňuje provést několik úprav systému: První je nastavení datumu a času. V tomto kroku lze nastavit i NTP server, podle kterého si náš počítač bude automaticky synchronizovat svoje hodiny. Tato možnost ale přichází do úvahy spíše v případě, že je náš počítač trvale připojen do Internetu. V dalších krocích lze konfigurovat zvukovou kartu, zaregistrovat se v síti RHN (Red Hat Network - to je systém, který kromě jiného umožňuje hlavně snadno instalovat aktualizace) a konečně také pohodlně doinstalovat další balíčky z instalačních CD.
Právě poslední možnost bude asi nejvíce oslavována, protože to byla věc, která v Red Hat Linuxu citelně chyběla. Právem bylo pro obyčejné uživatele noční můrou jen pomyšlení na to, že při instalaci na něco zapomněli. Takto je to již minulost. Pokud budete chtít doplnit balíčky ještě později, vyzkoušejte program redhat-config-packages.
V předchozích beta verzích bylo vidět, že nástroj firstboot by toho měl
umět více. Protože je řešen modulárně, budou jistě další možnosti
přibývat stejně, jak se rozšiřuje paleta jednotných konfiguračních
nástrojů přímo z dílny firmy Red Hat.
Desktop
A to jsme už postoupili k používání systému. Asi hlavní změnou je snaha
tvůrců distribuce dosáhnout stejného vzhledu v obou nejvíce používaných
grafických prostředích - KDE (verze 3.0.3) a GNOME (verze 2.0). Pro obě
byly vytvořeny nové sady ikon a grafických prvků (tzv. Bluecurve
desktop), které byly sloučeny a umístěny do implicitních témat
používaných oběma desktopy KDE a GNOME. To je trošku kontroverzní krok,
protože obě prostředí tak ztrácejí v této distribuci svoje hlavní
charakteristické rysy. Nicméně si myslím, že je to dobrý nápad. Nikomu
se nezakazuje používat původní nebo dokonce úplně jiná témata, avšak lze
takto celý systém prezentovat jako komplexní a jednotné řešení. Pro
začátečníky pak může být seznámení se systémem méně frustrující z
přemíry rozdílů a možností. Vysvětlení tohoto kroku si můžete přečíst na
adrese
http://people.redhat.com/otaylor/rh-desktop.html.
Celé prostředí je nyní nastaveno pro práci v kódování Unicode (UTF-8). To je asi nejzásadnější změna, která se nás a našeho národního prostředí dotkne. Přestože přinese pro náš jazyk konečné řešení, skrývá v sobě dost problémů. Největším problémem bude zřejmě kooperace s ostatními Linuxy, které jsou nastaveny pro používání kódování ISO-8859-2 a obsahují aplikace, které s UTF-8 budou spolupracovat těžko. Pozitivnější fakt je, že v grafickém prostředí se vše jeví pro češtinu jako funkční. Tedy - v podstatě. Narazíte při pokusu o čtení lokalizovaných manuálových stránek (balíček je obsahuje v kódování ISO, ale při prohlížení se předpokládá Unicode). Další problém je s textovou konzolí, která neakceptuje česká písmenka.
Ale abychom jen nelomili rukama - máme tady něco lepšího: OpenOffice
1.0.1. Píše krásně česky, což mě nadchlo. Tisk jsem sice ještě
nezkoušel, ale dá se předpokládat, že by žádný problém být neměl. O něco
menší jsem měl radost při bližším pohledu na fonty. Lze sice použít
fonty v kódování ISO, ale zcela jasně to není systémové, protože by se
nyní měly používat pouze fonty v Unicode kódování... Jasným přínosem
však je používání nového subsystému pro práci s fonty - Xft 2,
antialiasing (vyhlazování hran písmenek) funguje jak v KDE, tak v GNOME
(centrálně se dá vypnout v konfiguračním souboru
/etc/fonts/fonts.conf
). S tím úzce souvisí XFree86 - v
distribuci je přítomna pouze verze 4.2.0. Staré servery verze 3.3.6 již
v distribuci nenalezneme a tak pro nepodporovaný hardware bude potřeba
použít VESA režim (tj. karta bude ovládána prostřednictvím standardních
služeb VESA BIOSu, který se na ní nachází a který naprogramoval výrobce
karty).
Na problémy jsem nenarazil při používání Mozilly 1.0.1. Netscape
Navigator z distribuce sice zmizel, ale není potřeba toho litovat,
protože Mozilla je už dospělá. Nepříjemným zjištěním bylo, že v
distribuci již není podpora licencemi zatíženého formátu MP3. Přehrávat
lze v XMMS bez omezení formát OGG, který licencemi zatížen není. To
samozřejmě neznamená, že by nebylo možné MP3 soubory přehrávat, ovšem
bude potřeba použít jiný balíček s programem XMMS, než který je v
přímo distribuci.
Pod kapotou
Velké změny nastaly tak říkajíc pod kapotou systému. Zde je největším
krokem vpřed nasazení kompilátoru GCC verze 3.2. V předchozí řadě byl
používán kompilátor GCC verze 2.96, což byla tak říkajíc verze 3.0 (tedy
až na to, že ani verze 3.0 ani 3.1 nebyla nasazena jako nosná součást
distribuce). Systémové knihovny Glibc jsou použity ve verzi 2.2.93. Díky
nekompatibilitě ABI rozhraní C++ (tj. kompatibility na úrovni binárních
souborů) produkuje nový kompilátor kód, který není s předchozími verzemi
kompatibilní. Proto je nutné použít balíčky kompatibility, které
začínající slovem compat nebo si příslušné programy znovu přeložit.
Podobný problém vzniká u modulů jádra, kde nový kompilátor také
produkuje nekompatibilní rozhraní. Externí moduly je tak nutné znovu
přeložit, počkat na jejich aktualizované verze nebo použít donucovací
parametr -f
. Toto omezení se týká zejména binárních
externích modulů, tedy nejčastěji ovladačů pro akcelerované funkce
nových grafických karet, které nejsou dostupné ve zdrojových kódech.
Stejně na tom budou i ovladače nejrůznějších Winmodemů.
Samotné jádro je v distribuci ve verzi 2.4.18 a jak si mnozí povšimnou,
zmizela podpora procesorů 386 a 486. Red Hat Linux lze sice na těchto
procesorech provozovat (pomocí jádra kernel-BOOT), ale můžete narazit
při pokusu spustit na nich instalaci. Zásadní změnou je zrychlení
scheduleru, který nyní pracuje u procesorů 686 a Athlon na frekvenci
512Hz (dříve 100Hz, což znamená, že běžící programy se na procesoru
vymění 100 krát za vteřinu). To přináší zvýšení plynulosti běhu aplikací,
zvýšení jejich interaktivity a zmenšení latence pro některé programy.
Pokud máte CD-ROM mechaniku, která podporuje DMA, můžete jednoduše
přidat následující řádek do souboru /etc/modules.conf
:
options ide-cd dma=1
Red Hat Linux je certifikován pro LSB (Linux Standard Base). Obsahuje balíček
redhat-lsb-1.2.0-2.i386.rpm
, který poskytuje nástroje definované
tímto standardem. Pokud si ho nainstalujete se všemi definovanými závislostmi,
získáte prostředí, které umožňuje zajistit kompatibilitu mezi různými
distribucemi Linuxu (více viz
http://www.linuxbase.org/).
Další aplikace
Mezi aplikacemi došlo také k malému zemětřesení. Nový je GNU kompilátor
pro Javu (GCJ verze 3.2) a také GNU debugger (GDB verze 5.2.1). Nástroj
prelink není stále rutinně používán, ale je součástí systému (umožňuje
rychlejší start programů). Perl je ve verzi 5.8 a obsahuje plnou podporu
Unicode. WWW server Apache byl aktualizován na verzi 2.0.40, což znamená
nejen změnu konfiguračních souborů, ale i změnu názvu (v souladu s
názvem používaným jeho tvůrci se nyní balíček jmenuje httpd) a změnu
binárního rozhraní modulů. Pokud tedy používáte moduly, které nejsou
přítomny přímo v distribuci, budete je muset znovu přeložit. Velké změny
se dočkal subsystém pro doručování elektronické pošty. V distribuci je k
dispozici jak klasický program Sendmail, tak velmi progresivní Postfix
(verze 1.1.11). Mezi oběma systémy lze snadno přepínat pomocí nástroje
redhat-switchmail (resp. redhat-switchmail-nox v textovém prostředí).
Tím se tato verze distribuce neliší od verze 7.3. Sendmail je k
dispozici ve verzi 8.12.5, což znamená, že už není SUID root (to je
zásadní bezpečnostní pokrok), ale také to, že se rozpadl na několik
nezávislých částí. Serverová část nyní proto musí běžet neustále (kvůli
přístupu do spool adresáře) a stejně jako dříve naslouchá implicitně
jen na zařízení loopback. Pokud chcete tedy sendmail použít kromě
odesílání i pro příjem pošty, musíte toto omezení v jeho konfiguraci
odstranit (pozor - konfigurační soubor byl přesunut do adresáře
/etc/mail
).
Databáze stále zastupuje PostgreSQL (verze 7.2.2) a MySQL (verze 3.23.52). Jejich podpora je integrována jak do PHP pro WWW server Apache, tak do jazyků Perl, Python i knihoven Qt.
Aktualizace se dočkal i program RPM, který slouží pro správu balíčků. Ve verzi
4.1 jsou dvě velmi výrazné změny: RPM nyní sám spravuje digitální podpisy
balíčků a dokáže sám napovídat, které balíčky vyřeší požadované závislosti
(pokud je nainstalován balíček rpmdb-redhat, nahrazuje se tak volba
--redhatprovides
). Pro import veřejného klíče je nyní potřeba
zadat (jako administrátor) příkaz rpm --import soubor-s-klíčem
.
Samotné RPM se rozpadlo na dvě subčásti. Oddělena byla část zodpovědná za
výrobu RPM balíčků, takže ji nyní najdeme v balíčku rpm-build
a
balíčky budeme sestavovat programem rpmbuild
. Pozornosti by neměly
uniknout manuálové stránky rpmbuild
, rpmcache
a
rpmgraph
(najdete je v balíčcích rpm-build
a
rpm-devel
Závěr
Tato nová verze je svým způsobem jistě převratná. Přináší mnoho nového. V
některých ohledech (Unicode) jsou však tyto změny velmi obsáhlé a mohou spíše
odrazovat kvůli druhotným problémům, které s sebou přináší. Na druhou stranu je
v distribuci obsaženo mnoho novinek, které jsou velmi zajímavé (nový Apache,
přítulné RPM, řada konfiguračních nástrojů). Proto asi bude velmi
individuální, čemu kdo dá přednost. Já osobně se zatím zdráhám nasadit tuto
verzi jako servery, ale myslím si, že k tomu tak jako tak dojde, takže to nemá
cenu odkládat.
Pro desktopy je volba asi více jednoznačná. Přítomnost OpenOffice, Mozilly a orientace na Unicode mluví jednoznačně v její prospěch. Protože jsou všechny verze Red Hat Linuxu velmi kvalitní, dá se říct: Tak tedy zkusme to!