MUŽ V DOMÁCNOSTI (deník)
Pondělí
JSEM SÁM doma. Žena na týden odjela. Je to skvělý
pocit. Velmi příjemná změna. Myslím si, že tu prožijeme se psem
nezapomenutelný týden. Udělal jsem přesný plán a rozvrhl jsem si čas.
Vím přesně, kdy vstanu, kolik času strávím v koupelně a kolik
přípravou snídaně. Propočítal jsem také čas na mytí nádobí, úklid, psí
procházky, nákupy a vaření. Když jsem odhadl celkový čas, velmi
příjemně mne překvapilo, ze budu mít spoustu volna. Nechápu, proč
ženy tolik mluví o domácnosti a dělají z toho takovou vědu, když je to
činnost, která vyžaduje tak málo času. Jde jen o to, jak si ho
zorganizovat. Večeříme každý kotletu. Já i pes. Na stole mam svíčku,
protože to dělá pěknou atmosféru, také sváteční prostírání a ve
vázičce růži. Pes měl paštiku - pate de canard - jako předkrm, pak
maso s jemnou zeleninou a keks jako dezert. Piju víno a kouřím
doutník. Už dlouho jsem se necítil tak dobře.
Úterý
MUSÍM SE znovu podívat na svůj časový rozvrh. Zdá se mi, že bude
vyžadovat malé změny. Psovi jsem vysvětlil, že každý den není ovšem
svátek a nemůže tedy mít vždy předkrm a hlavně tři misky, které pak
musím umývat. Při snídani jsem si všiml, ze výroba pomerančové šťávy
má jednu nevýhodu. Ovoce znečisti celý přístroj. Jiná možnost - udělat
šťávu rovnou na dva dny. Pak bych nemusel stroj mýt denně. Objev:
Zjistil jsem, ze párky mohu ohřát v polévce a ušetřit tak jednu
nádobu, kterou nemusím mýt. Rozhodně nemíním denně luxovat, jak si to
přála žena. Úplně postačí jednou za dva dny. Důležité je se přezout a
otřít psovi packy - to je vše. Jinak se cítím skvěle.
Středa
MÁM POCIT, jako by mi domácnost zabírala více času, než jsem
odhadoval. Budu muset svou činnost zracionalizovat. První kroky:
Koupil jsem jídlo v sáčku. Nemusím přece ztrácet čas neustálým
vařením. Jídlo se nemá připravovat déle, než se jí. Stlaní je problém.
Nejdřív rozhazovat přikrývky, pak větrat a pak složitě stlát. Myslím
si, že není nutné stlát každý den, když zase půjdu večer spát. Mám při
stlaní pocit marnosti. Také psovi už nepřipravuji složité jídlo.
Koupil jsem už hotové jídlo pro psy. Tvářil se divně, ale nedá se nic
dělat. Když mohu já jíst už hotové jídlo, musí se přizpůsobit i on.
Čtvrtek
UŽ ŽÁDNÉ pomerančové šťávy! Jak takový nenápadný pomeranč dovede
ušpinit přístroj, to je neuveřitelné. Kupuju hotovou šťávu v lahvích.
Objev: Podařilo se mi vylézt z postele tak, ze jsem skoro vůbec
nenarušil přikrývky. Pak stačilo jen trochu uhladit deku. Ovšem chce
to cvik a je nutné, aby se človek během spánku v posteli moc nevrtěl.
To znamená nestřídat často polohy. Bolí mě kvůli tomu trochu záda,
ale to lze odstranit horkou sprchou. Přestal jsem se každý den holit.
To je tedy opravdu zbytečná ztráta času. Navíc tím získám čas, který
mi chyběl a kterým disponuje žena, která se neholí. Zjištění : Je
zbytečné jíst pokaždé z jiného talíře. Přidělává se tím nádobí, to je
hotové mrháni. Mýt neustále nádobí mi začalo jít na nervy. Také pes ji
z jedné misky. Je to koneckonců jen zvíře. Poznámka: Dospěl jsem k
závěru, že luxovat stačí maximálně jednou týdně. K obědu i k večeři
jsem měl párky.
Pátek
KONEC ovocným šťávám! Láhve jsou moc tězké. Zjišťuji následující: Ráno
párek chutná dobře. V poledne méně. Večer vůbec. Když člověk jí párky
déle než dva dny, může to způsobit i lehkou nevolnost. Pes dostal
sušené jídlo. Je stejně výživné a hlavně nemaže to misku. Jinak bych
si už připadal jako automatická myčka nádobí. Přišel jsem na to, že
polévku lze jíst rovnou z hrnce. Chutná stejně. Žádné talíře, žádnou
naběračku! Přestal jsem vytírat podlahu v kuchyni. Tato činnost mi už
šla na nervy jako předtím stlaní. Mám dojem, že mám moc odpadků.
Nevím, odkud se berou. Musím s nimi běhat ven. Poznámka: Konzervy
nepadají v úvahu, protože se umaže otvirak.
Sobota
NAČ SE VEČER svlékat, když se ráno zas musím oblékat? To si raději
déle poležím. Navíc se nemusím vůbec přikrývat, takže postel zůstane
perfektně ustlaná. Pes nadělal drobečky. Vynadal jsem mu. Nejsem jeho
služka! Zvláštní, uvědomil jsem si, že takhle se mnou občas mluví
žena.... Dnes je den holení, ale vůbec do toho nemám chuť. Můj nervový
stav není dobrý. Snídat budu jen to, co se nemusí rozbalovat, otvírat,
krájet, mazat, vařit nebo míchat. Všechny tyhle činnosti mě rozčilují.
Plán: Oběd sním přímo ze sáčku, rovnou nad sporákem. Žádné talíře,
žádné příbory, žádné prostírání a jiné nesmysly. Trochu mě bolí dásně.
Možná že je to nedostatek ovoce, které je moc těžké na dopravu. Třeba
je to začátek kurdějí? Myslím na Amundsena... Odpoledne telefonovala
žena a ptala se, zda jsem umyl okna a vypral prádlo. Hystericky jsem
se rozesmál. Řekl jsem ji, ze na takové věci nemám vůbec čas. Mam
problém s vanou. Ucpala se špagetami. Moc mi to ale nevadí, protože už
se stejně nesprchuji. Poznámka: Jíme-li se psem rovnou z ledničky, je
zapotřebí to udělat rychle, aby nezůstala dlouho otevřená.
Neděle
POZOROVALI jsme se psem z postele, jak v televizi jedli lidé
nejrůznější pokrmy a lahůdky. Oba jsme měli plné pusy slin. Jsme oba
zesláblí a mrzutí. Ráno jsme snídali něco z psí misky. Ani jednomu to
nechutnalo. Měl bych se umýt, oholit, učesat, udělat psovi jídlo, jít
s ním ven, umýt nádobí, uklidit, nakoupit a udělat celou řadu dalších
věcí, ale už se mi nedostává sil. Mám pocit, že se neudržím na nohou a
že mi slábne zrak. Pes přestal vrtět ocasem. V posledním pudu
sebezáchovy jsme se odplížili do restaurace. Jedli jsme skvělá jídla
na různých talířích víc než hodinu. Pak jsme odešli do hotelu. Pokoj
je čistý, uklizený, útulný. Rozházel jsem postel a opět spal jako na
začátku expedice. Myslím si, ze je to ideální řešení, protože takhle
skutečně ušetřím spoustu času. Až se zotavím, budu přemýšlet, k čemu
ho použiji!