Žil jeden malý chlapec, který měl velmi zlou povahu. Jednou k němu přišel otec, dal mu hrst hřebíků a řekl mu, ať pokaždé když se rozhněvá, zatluče do plotu jeden hřebík.
První den zatloukl chlapec do plotu 37 hřebíků. Za několik týdnů se naučil kontrolovat svůj hněv a počet zatlučených hřebíků se postupně snižoval. Zjistil, že je jednodušší ovládat svůj hněv, než zatloukat do plotu hřebíky. Nakonec přišel den, kdy se ani jednou nerozhněval. Řekl to otci a otec mu navrhnul, ať každý den, kdy se nerozhněvá, vytáhne z plotu jeden hřebík. Dny ubíhaly a po čase mohl chlapec říci otci, že v plotě nezůstal ani jeden hřebík. Tehdy vzal otec chlapce za ruku, zavedl ho k plotu a tam řekl: "Udělal jsi dobře, že jsi se odnaučil hněvat, ale podívej se na ty díry v plotě. Ten plot už nikdy nebude takový, jaký kdysi byl. Když řekneš něco v hněvu, zanechává to právě takové jizvy. Je to stejné, jako když do člověka zabodneš nůž a vytáhneš ho. Nezáleží na tom, kolikrát řekneš, že lituješ, rána stále zůstává. Rána způsobená slovem bolí stejně, jako fyzický úder. Přátelé jsou vlastně vzácné drahokamy. Rozesmívají Tě a ve všem Tě podporují. Poslechnou si, jaké máš starosti, pochválí Tě a vždy jsou ochotni otevřít Ti své srdce. Dávej pozor, abys v nich hněvem nezanechal stejné rány, jako v tomto plotě a neztratil tak jejich přátelství."